Recenze: Amy Harmonová – Meč a ptáček

• 

Vytvořeno 7. 12. 2019 1:00

Autor: Tereza Dvořáková

Meč a ptáček je prvním dílem stejnojmenné dvoudílné série žánru young adult. Jde o příjemné čtení se zajímavým námětem, které dává slovům obrovskou moc a váhu, přičemž jejich vyřčení dokáže mnohé.

Neboť slovo je živé a mocné. Ostřejší než jakýkoliv dvousečný meč.
Proniká až na rozhraní
duše a ducha
kotí a morku,
a rozsuzuje touhy
i myšlenky srdce.
(HARMONOVÁ, Amy, 2019. Meč a ptáček. Praha: Yoli, s. 7. ISBN 978-80-7617-377-4.)

Jde o jednoduché, ale zároveň milé fantasy dílo, které je plné magie a nespravedlnosti. Nechybí v něm ani láska a boj dobra proti zlu. Meč a ptáček jistě zaujme nejen sympatickými hrdiny, kterým je už přes dvacet let, ale i nevšedním námětem nebo třeba nevtíravými romantickými prvky. Příběh je opravdu čtivý a zároveň umí zahřát na duši.

Hlavní hrdinka je naivní, plachá nezkušená dívka, která se narodila s velkým darem, jenž se stal i jejím prokletím – jedinci, u kterých se projeví nadání, jsou totiž v jejím světě bez milosti zabíjeni. Skřivánek tímhle způsobem přišla o matku, která jí před smrtí odejmula hlas, aby dceru udržela v bezpečí. Němá dívka tak žila obyčejným prostým životem zcela přehlížená. Do té doby, než ji samotný nový král zatáhne do problémů. Dívce se otevírá zcela nový svět, který poprvé zatouží poznat.

Kniha umí mile překvapit svou jedinečností a lehkostí, s jakou je napsána. Na knize je znát, že autorka je zkušená. Amy Harmonová sepsala hned několik mezinárodních bestsellerů. Odmalička věděla, čím se chce živit, a šla si za svým snem. Je zjevné, že má spisovatelský dar, který dělá z jejích knih něco neobyčejného.

Meč a ptáček je oddechovým čtivem, ve kterém nechybí mapa celé země Jeru. Taktéž obsahuje slovníček výslovnosti, který by se hodil i do většiny ostatních zahraničních děl. Mnohdy si lámu hlavu nad výslovností některých cizích jmen, ale v případě tohoto příběhu neexistují pochyby – Jeru se čte jako [džerú], Boojohni jako [búdžaní] atd. Tento slovník je prostě skvělým pomocníkem.

Hlavní hrdinka je křehká květina – jemná, plachá, mdlá, ale zároveň paličatá a lačná povědění. Byla příjemnou změnou, protože poslední dobou jsou hrdinky v příbězích pro mládež vykreslovány jako schopné bojovnice, mnohdy vražedkyně, nebo alespoň sebevědomé svůdnice, prostě silné ženy, které se ničeho neleknou. Skřivánek je jiná. Je něžná, dobrosrdečná a nebojí se přiznat, že má strach. Díky tomu byla hrdinka více uvěřitelná než postavy z jiných knih daného žánru.

Na čtenáře nečeká žádný akcí nabitý dramatický trhák. Na druhou stranu obdrží jednoduchý, pomalu plynoucí pohádkově laděný příběh, který vypráví o vzkvétající lásce mezi němou prostou dívkou s utajenou mocí a nevrlým králem. Vztah mezi hlavními hrdiny byl ukázkový a v podstatě nemám, co téhle fantasy knize vytknout. Od postav přes námět až po styl vyprávění odvedla autorka skvělou práci, pochválit musím i českého překladatele Ondřej Kronicha, který zachoval knize její jedinečné kouzlo.

Ukázka:
Necítila jsem žádnou bolest. Jen tlak. Tlak a smutek. Neuvěřitelný smutek. Moje dcera zůstane sama se svým obrovským darem. Nebudu ji schopná chránit. Cítila jsem, jak mi krev vytéká z těla nad ni, přitiskla jsem rty k jejímu uchu a povolala jsem slova, která reprezentovala každou živou věc. „Polkni, dcero, vtáhni je, ta slova, která leží na tvých rtech. Zamkni je hluboko uvnitř své duše, skryj je, dokud nepřijde jejich čas vyrůst. Zavři ústa před silou, neproklínej, neléči, dokud nenastane ona hodina. Nebudeš mluvit a nebudeš vyprávět, nebudeš volat nebesa ani peklo. Budeš se učit a budeš vzkvétat. Ticho, dcero. Zůstaň naživu.“ (Tamtéž, s. 14–15.)