Recenze: Jana Burčíková – Kaštan

• 

Vytvořeno 3. 6. 2020 1:00

Autor: Jiří Lojín

Postapokalyptické romány mají v literatuře své pevné místo už celou řadu let. Jejich popularita má souvislost s rozvojem vědy a techniky, který neustále ohrožuje přírodu okolo nás. Myšlenka, že ji zpustošíme nadobro, se tedy vnucuje zcela logicky. Východočeská autorka Jana Burčíková do tohoto proudu přispěla knihou Kaštan.

Země, zničená jadernou válkou, představuje v románu pouze důvod, proč se skupinka lidí ocitla na nehostinné planetě Bobule. Autorka ji blíže nespecifikuje, velikostí ani polohou. Důležitá je její neúrodnost a nedostatek přírodních zdrojů, stavící lidi do mezní situace. Existuje mnoho způsobů, jakými by lidé mohli takovému problému čelit. V minulém století, kdy jsme měli i v literatuře ruské vzory, vznikla celá řada sci-fi optimistického ražení, v nichž lidé volili správné varianty, do čela se stavěli odhodlaní, osvícení a spravedliví vedoucí či vládci. Postupně, nejen kvůli tomu, že skutečnost byla a je úplně jiná, se začaly do fantastické literatury vkrádat chmurnější, ale reálnější tóny. Ani skupina z knihy Jany Burčíkové nezvolí osvícené vedení a zřízení, které si zcela vědomě a dobrovolně vytvoří, je tyranie. V době ohrožení mají lidé tendenci podporovat vládce, kteří jsou silní, bezohlední a zdánlivě vědí, co dělají, i když ve skutečnosti pouze rázně a hlasitě křičí. Ostatně můžeme se o tom přesvědčit i v současné době.

Na planetě Bobule vládne pod záminkou optimalizace tvrdý režim, který nebere ohledy na lidské emoce. Ty jsou vyhodnoceny jako škodlivé a potlačují se. Mezi ně patří i láska mezi mužem a ženou, stejně jako láska rodičů a dětí. Prostředí, popisované autorkou, je takové, že by si člověk kladl otázku, zda v něm vůbec stojí zato žít. Avšak lidská vůle k životu je obrovská. Základem myšlenky knihy Kaštan je právě ta vůle k životu, protože život, stejně jako lidské emoce, se nedají tak jednoduše potlačit a vždy si hledají nějakou skulinku, kudy vyrazit.

I když lze knihu Jany Burčíkové zařadit mezi sci-fi, slouží jí tento žánr pouze jako platforma, na níž svůj příběh staví. Pokud bychom děj zasadili do současné „normální“ doby, působil by banálně – muž opustí svou nemilovanou ženu a sblíží se s jinou, což má ale nějaké neblahé důsledky. Kaštan však tyto důsledky dotahuje ad absurdum.

Dalšími postavami, reprezentujícími touhu po životě, je Stela a její babička. Prostřednictvím této dvojice vyjadřuje autorka svůj ekologický manifest a v nostalgii vyvěrající z babiččina vyprávění o Zemi se odráží pokorný údiv nad pestrostí, bohatstvím a krásou pozemské přírody. Plod kaštanu, který kdysi babička propašovala do svého nového domova, se stává dalším symbolem života.

Jana Burčíková svůj text napsala bohatým a poetickým jazykem, který občas potlačuje podstatu knihy a zamlžuje fakta. Čtenář musí zůstat bdělý, aby se neztratil v metaforách, avšak děj není natolik složitý, aby se zatoulal úplně. Myšlenka knihy není úplně originální, o postapokalyptické společnosti toho bylo napsáno u mnoho, stejně jako o principu Velkého bratra, který nás neustále sleduje a řídí naše kroky. Ale principy společnosti jsou dobře promyšlené, i když je autorka jen naznačuje.

Přes veškeré snahy udělat z lidí pouhé poslušné loutky bez vlastní vůle a citů vyznívá závěr knihy optimisticky, i když se děj zastavuje na hranici jistého skoku do neznáma, který může dopadnout jakýmkoliv způsobem. Je to ovšem jistá odpověď na otázku, zda má smysl žít ve světě, který autorka popisuje.

Je příjemné, že Jana Burčíková svou knihu oděla do roucha sci-fi dnes, kdy knižnímu trhu vládne prostoduchá fantasy, v níž se neustále opakují stejné kulisy, které často odporují elementární logice. Kniha Kaštan tak rozhodně nepostrádá originalitu i znepokojivé myšlenky.

Název: Kaštan
Autor: Jana Burčíková
Nakladatelství: Kmen
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Stran: 292
ISBN 978-80-907469-7-8