Recenze: Daniela Tullyová – Hotel u Jezera stínů

• 

Vytvořeno 18. 12. 2020 0:00

Autor: Daniela Slouková Recová

Jezero hladké v křovích stinných… Už když Karel Hynek Mácha psal svůj Máj, skrývalo se za lyrickým líčením přírody něco zlověstného, co nahánělo čtenářům husí kůži. Na stejně idylické místo u jezera ukrytého v lesích zasadila svůj román Hotel u Jezera stínů i Daniela Tullyová. A i tady téměř žádná romantika nečeká. Naopak se zde odvíjí příběh temný jako jezerní hlubiny a je těžké dohlédnout na jejich dno.

Rok 1990 a na mezinárodním letišti Mnichov se připravuje k odletu letadlo do USA, které ponese na palubě i studentku Mayu. Následuje dojemné loučení s babičkou. Ani jedna z nich netuší, že se jedná o poslední objetí, poslední pohledy. Krátce na to je babička prohlášena za nezvěstnou a její tělo objeveno až po dlouhých sedmadvaceti letech v hotelovém resortu v divoké přírodě USA jen pár kilometrů od místa, kde vnučka v té době studovala. Náhoda, nebo se ji snažila před smrtí vyhledat a řízením osudu k setkání už nedošlo? Jeden zapomenutý dopis doručený adresátce až po pádu berlínské zdi ji přiměl vydat se na pouť s tragickým koncem.

Autorka v rodinné sáze píše ve dvou časových osách, které se v závěru propojí. Jedna z nich je ze současné doby a ta druhá překvapivě z doby druhé světové války. Patrně v atmosféře půlkulatého výročí se většina autorů domluvila, a byť se jindy o válečnou tematiku nezajímají, zasadila alespoň část příběhu do Německa let čtyřicátých. V letošním roce více než kdy jindy narážíme na odkaz války i tam, kde bychom jej rozhodně nečekali. V kterém případě je to do plusu a kde naopak, ať posoudí čtenář sám.

Válečná vřava v Evropě vrcholí a mladá Martha (babička) opovrhuje režimem a potažmo svým bratrem, který je systému bezmezně oddaný. Nicméně bratr jí představí svého kamaráda, který se ve finále ukáže být někým zcela jiným, než za koho se vydává. V současné stejně jako historické části se mísí prvky červené knihovny a špionážního románu. V historickém kontextu má láska dvou hlavních hrdinů své opodstatnění, dává celému ději smysl a je hlavním prvkem posouvajícím děj. Což se bohužel nedá říct o závěrečných pasážích ze současnosti, kdy se od napínavého přesouváme ke čtení podobnému legendárním sešitkům z edice Večery pod lampou. Rty jsou horké, polibky vášnivé, objetí dechberoucí,…

Historické pasáže nepostrádají napětí a děj spád. Současné jsou naopak o napětí o poznání chudší a děj se mírně vleče. Jak tomu u románových ság bývá, s postupem času se zahušťuje i množství postav v ději a čtenář začne ztrácet přehled, kdo byl čí odložené dvojče, kdo záletný manžel a kdo krachující byznysmen. Nicméně se nejedná o nic menšího než o vraždu, autorka nakonec dospěje ke zdárnému konci a vše se jí podaří objasnit, ale pozorný čtenář brzy začne tušit, kdo je vrah, překvapení se ve finále nekoná.

Hotel u Jezera stínů představuje nenáročné oddechové čtení na dlouhé zimní večery, které ukrátí dlouho chvíli, ale na stupnici napětí dávkovaného čtenářům se nachází někde ve středu. Historická část převažuje nad současnou, kde autorka nešetří romantikou a asi to není přesně to, co čtenář v podobném titulu očekává. Nebýt milostných pletek a lží hlavní hrdinky (vnučky), jednalo by se o povedenou detektivku, ale takto jí do dokonalosti ještě něco málo chybí, respektive přebývá.

Název knihy: Hotel u Jezera stínů
Autor: Daniela Tullyová
Nakladatelství: Metafora
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 295
ISBN978-80-7625-165-6