Recenze: Jan Venca Francke – Sám sobě psem

• 

Vytvořeno 5. 5. 2021 1:00

Autor: Daniela Slouková Recová

Jednoho chladného únorového podvečera roku 1984 přivítali dva sportovci na svět prvního společného potomka, který se po dobu svého dětství a dospívání vyznačoval mimo jiné i neduživostí a náchylností k různým chorobám. Jednoduše řečeno, čekali, že z něj vyroste všechno, ale extrémní sportovec rozhodně ne. Jan Venca Francke překvapil nejen své rodiče, ale často i sám sebe. Své nesčetné zážitky ze závodů, které běžným lidem připadají na hraně, často i za ní, sepsal v knize Sám sobě psem s podtitulem Zážitky ryzí z extrémních krizí.

 

Název knihy na první přečtení úplně nedává smysl, ale už po pár kapitolách je jasno, co tím autor vlastně chtěl říct. Jaké to je, když si veškeré hmotné věci k žití a přežití vezete mrazivou Kanadou na saních a místo psího spřežení zapřaháte do postroje sebe? Jaké to je, když mrazivou Kanadou jedete úplně sami ve dne v noci? Jaké to je, když jedinou vaši společnost na cestě představují vlčí smečky o několika desítkách členů? Vidíte stopy, slyšíte vytí a mezi stromy se při svitu baterky blýskají desítky očí… 

 

Autor ve svém vyprávění nepřeskakuje a drží se chronologie vlastních zážitků. Abyste se dostali na chladný sever, musíte přežít útrapy horkého jihu stejně jako Jan Venca Francke. Několikaletý pobyt v Austrálii zakončil cestou napříč rudým kontinentem na kole a to odstartovalo jeho touhu objevovat dál, co všechno lze na poli extrémních cestovatelských zážitků ještě zkusit. Když už cesta, tak pořádná, a když už pořádná, tak rovnou závodit. S ostatními, ale hlavně sám se sebou. Se svým tělem a hlavně svou myslí. A tak se autor stal účastníkem legendárního Yukon Artic Ultra – jednou, dvakrát, třikrát,… Málo mrzne? Co zkusit Iditarod Trail Invitational na Aljašce? 

 

Mráz k minus čtyřiceti, sníh, led, vítr, bouře a každý závodník jde sám za sebe předepsanou trasu, kde jediným záchytným bodem jsou kontroly umístěné od sebe desítky mil. Je jasné, že o zážitky nebude nouze, ale nebudou poněkud monotónní jako pohled do zimní krajiny. Kam se podíváte, vidíte bílou, ale sem tam se přece jen něco pohne. A to něco dokázal autor podat s humorem sobě vlastním, kterému nechybí ironie a nadhled. Jestli jsou zasněžené pláně monotónní, o vyprávění Jana Venci Franckeho se rozhodně nedá říct totéž. Smějeme se, protože sedíme pěkně doma v obýváku a chlad jde maximálně z ledničky. I přes sugestivní vyprávění si lze jen těžko představit extrémní podmínky, samotu a spánkovou deprivaci, což ve finále vede až ke stavům plných halucinací. Chtě nechtě se čtenář musí nutně zamyslet nad tím proč? Co člověka vede k tomu, aby tak moc vystoupil ze své komfortní zóny a dobrovolně bojoval o přežití? 

 

Odpověď si musí každý v knize Sám sobě psem najít sám. Možná ji přesně nezná ani autor, který nám na závěr naservíruje kapitolu o závodu Spine Race, kde pro změnu bojuje s vlhkem, deštěm a tunami bahna. Když milujete extrém, tak asi na podmínky nehledíte. S každým závodem se autor pral statečně, jak nejlépe uměl, totéž se dá říct o jeho knize. Drobné nedostatky se najdou, ale jako celek obstál a pokořil další metu, tentokrát literární. 

 

Název knihy: Sám sobě psem

Autor: Jan Venca Francke

Nakladatelství: Jota 

Místo vydání: Brno

Rok vydání: 2021

Vydání: (1., 2. atd.)1.

Počet stran: 231

ISBN/EAN: 978-80-7565-854-8