Recenze: Andreas Pittler – Vídeňské zločiny 2: Vražda na konci války /1918/

• 

Vytvořeno 27. 5. 2021 1:00

Autor: Jiří Lojín

Samozřejmě, že zločiny páchané ve Vídni pokračují, byly, jsou a budou. Stejně jako na každém jiném místě ve světě. Ale měl jsem na mysli Vídeňské zločiny Andrease Pittlera, jde o druhý díl série, tentokrát s podtitulem Vražda na konci války, odehrávající se listopadu 1918.

Poprvé jsme se mohli díky nakladatelství Hejkal s tímto autorem seznámit knihou Případ podivné sebevraždy (recenze zde), datovanou do roku 1913, tedy před vypuknutím první světové války. Rozjezd byl tenkrát poněkud rozpačitý, politické a kriminální motivy se míchaly tak, že nebylo hned jasné, jakým směrem se kniha bude ubírat.

V románu Vražda na konci války je situace výrazně odlišná. Nejde pouze o to, že víme, kdo je David Bronstein a na jakých případech pracuje, ale autor tentokrát jednotlivé dějové linie srozumitelně odděluje. Hned na začátku se detektiv v tíživém nočním snu vrací na frontu, kde se ocitl uprostřed plynového útoku. Tím se dostává i k vysvětlení, proč je na konci války ve Vídni a vyšetřuje vraždy, tentokrát už v hodnosti majora.

Vražda a její objasňování by měla být ústředním bodem knihy, ale stejnou váhu mají i politické bouřlivé události, vedoucí k rozpadu Rakouska-Uherska a ke vzniku samostatných států, mezi nimi samozřejmě i Československa. Autor tyto události nepopisuje, ale seznamuje s nimi čtenáře prostřednictvím dialogů s E. E. Kischem či s novou přítelkyní Jelkou. Bronstein buduje vztah, který zpočátku nevypadá příliš perspektivně, ale rozvíjí se pak překvapivě dobře.

Jelka a Bronstein jsou v oblasti politických názorů poměrně rozdílní. David není vyhraněný a na změny si musí dlouho zvykat, zatímco Jelka představuje socialistickou revolucionářku, která se zhlédla v ruské bolševické revoluci.

Motiv španělské chřipky, kterou onemocní i Bronsteinův otec, podivně rezonuje se současnou situací, i když v době vzniku knihy jsme se mohli naivně domnívat, že se nic podobného opakovat nemůže.

Zajímavý je i motiv msty, kdy bývalí vojáci chtějí odsoudit velitele za to, že je poslal do sebevražedného útoku. Autor zde zdůrazňuje třídní uvědomění dělníků i smírný postoj Davida Bronsteina. Originální název knihy je Chuzpe (u nás se používá ve tvaru chucpe), což je obtížně přeložitelné slovo z jidiš, znamenající jakousi drzost. V románu se s ním setkáme několikrát, avšak český titul čtenářovu pozornost od tohoto motivu odpoutává.

Román Vražda na konci války spojuje kriminální zápletku s plastickým obrazem doby. Ten vyvažuje poměrně banální případ vraždy mladé ženy, který by byl na samostatnou knihu nedostačující. Pro českého čtenáře je kniha zajímavá i v tom, jak se týká vytvoření našeho státu. Autor se o něm často zmiňuje, snad je to dáno i jeho českými kořeny. V určitém smyslu odpovídá i na otázku, proč měly komunistické ideje tak velkou podporu. Únava z dlouhé války, která vyčerpala rakouské hospodářství, lidé marně sháněli jídlo i otop, v takové atmosféře dobře klíčí zaseté krásné myšlenky. Stejně jako v současné době, většina nedokázala domyslet jejich důsledky.

Kniha Andrease Pittlera, přestože se na první pohled „tváří“ jako kratochvilná detektivka, má co říct i současnému čtenáři, protože lepší znalost historie kritických období dovoluje hlubší náhled i pod povrch současného dění.

Název: Vídeňské zločiny 2: Vražda na konci války /1918/
Autor: Andreas Pittler
Překlad: Vítězslav Čížek
Nakladatelství: Hejkal
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Stran: 264
ISBN 978-80-88396-08-6