Příběh Ostrova

• 

Recenze

Vytvořeno 18. 4. 2022 1:00

Autor: Jiří Lojín

Nakladatelství Host za léta svého fungování dokázalo získat „portfolio“ velmi zajímavých a kvalitních autorů, které zároveň stále rozšiřuje. Mezi osvědčené autory, na jejichž knihy se čtenáři vždy těší, bezesporu patří Bianca Bellová. Její nejnovější dílo nese stručný titul Ostrov.

  

Román Ostrov nás zavádí do blíže nespecifikované doby středověku. I když autorka neposkytuje k datování prvoplánová vodítka, lze se podle událostí, které jsou v textu zmiňovány, zorientovat, i když čtenář nemá jistotu, jak přesně a do jaké hloubky Bianca Bellová do těchto vazeb pronikala a použila je. Neurčité je i místo děje, Ostrov bez bližšího určení, chudé místo, které se pouze pokouší o zdání civilizovanosti a lesk knížecího dvora je pouhým pozlátkem.

 

Román je koncipován ve dvou rovinách. V deníkových zápiscích kupce Izara psané – jak jinak – v ich formě a v ostatním textu, který zahrnuje i jiné postavy, kněžnu Núrit, členové Izarovy výpravy, ale také poslední z posledních – Kluk. Jde o postavu, která až do posledních řádků nemá jméno, proto se „Kluk“ píše s velkým písmenem. Všichni jím pohrdají, práce, kterou zdědil po otci, je nošení exkrementů z města na okolní hospodářství. Bianca Bellová ovšem nepoužívá eufemismy takového ražení, stejně jako by se s nimi nenamáhali obyvatelé Ostrova, proto ho prostě nazývá hovnařem.

 

Děj románu je pouze zhruba načrtnutý, není důležitý, protože podstatu tvoří příběhy, které kupec Izar vypráví svému okolí nebo je zaznamenává do svého deníku. Jejich obsah i forma vytváří iluzi středověkých spisů, spojujících v sobě skutečnost i fikci, nahrazující realitu tam, kde lidské poznání té doby není schopno dohlédnout. Ostrov je zrcadlem starých cestopisů, v textu se připomíná například Milion Marca Pola, který je v současné době nejznámější, avšak rozhodně nebyl jediný. V románu najdeme i stopy středověkých bestiářů, v nich byla popsána zvířata, která si lidé té doby vysnili či vydedukovali třeba na základě nevysvětlitelných nálezů.

 

Je zvláštní, že téměř současně v české literatuře vznikly dvě knihy podobného ražení, mám na mysli Ostrov Biancy Bellové a Největší lekce dona Quijota Štěpána Kučery (recenze zde). Tím se nechci ani jednoho z autorů dotknout, spíše naopak, obě knihy jsou excelentní. Je to spíše důsledkem jakéhosi jevu či touhy po příbězích a útěku od současné reality, která nás – autory i čtenáře – drtí. Je to útěk k lepší kvalitě, než by byly třeba detektivky.

 

Bianca Bellová nemá ve zvyku psát rozsáhlé texty, většinu jejích knih lze přečíst během několika hodin, přesto je v nich koncentrováno množství myšlenek, nad nimiž se musíme zastavit. Společnost spojená i rozdělená. Křesťané i muslimové se sice snaží rozšiřovat svou víru se zbraní v ruce, ale v Izarově družině koexistují ve shodě muslim Salejman i Vikingové, kupec navštěvuje různé dvory a zde je vidět různé priority a schopnosti obchodníků jednat i s lidmi jiného přesvědčení na základě oboustranných výhod. Samozřejmě vše má své hranice a v jistých momentech musí jít touha po zisku stranou.

 

Román Ostrov je v současné době dobrým odpočinkovým čtením, které je ve velkém kontrastu s prózami zabývajícími se dramatickými událostmi nedávné české historie či s těmi, které řeší niterné problémy současné generace, nebo té, které prožila mládí v socializmu a snaží se najít své místo v postkomunistickém světě. Aniž bych polemizoval o důležitosti takové literatury, považuji Ostrov za vítanou a dávno vyhlíženou změnu.

  

 

Název: Ostrov

Autor: Bianca Bellová

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2022

Vydání: 1.

Počet stran: 184

ISBN 978-80-275-1048-1