Recenze: Richard Erml – Ztracenci a nalezenci

• 

Vytvořeno 26. 4. 2023 1:00

Autor: Jiří Lojín

Po letmém pohledu na vydané knihy by se mohl Richard Erml nazvat spisovatelem rozkročeným mezi Libní a Tibetem. V poslední době se zdá, že se literárně usadil v Praze, svou nejnovější knihu Ztracenci a nalezenci situoval tam.

Kniha je souborem dvou novel – Šestiprsťák a Než se vrátí ztracený syn. Ta první nás zavádí do blíže neurčené doby do rozvrácené společnosti, kterou udržuje pohromadě policejní despotismus, zaměřený zejména proti bezdomovcům a jiným lidem, žijícím na pokraji společnosti. Jonáš odchází z domova, aby našel svého otce. Chlapec je podle měřítek Ermlovy novely rovněž na okraji společnosti – fyzicky i duševně. Má šest prstů – odtud název novely – a nemá jasno v tom, zda se identifikuje jako chlapec, či dívka.

Mohlo by se zdát, že se autor veze na módní vlně nekonečných diskuzí o právu člověka na identitu, ale způsob, jakým k tomuto tématu Richard Erml přistupuje, je velmi autentický i přesto (nebo právě proto), že se nesnaží o žádnou hlubokou psychologii, přibližuje čtenáři svět takových lidí tak, že se do něj lze vcítit.

Do děje vstupuje i Lojza, chlapec bez domova. Oba ztracenci putují městem, místy, která jsou pro ně velmi nebezpečná, za iluzí, již představuje nalezení Jonášova otce, či spíše význam takového setkání. Podobnou cestu absolvuje Jonášova matka, ta se snaží nalézt svého syna.

Ve vyprávění se postavy střídají a čtenář má tak možnost vidět stejnou situaci z různých pohledů.

I když se novela odehrává na relativně malém prostoru – místním i časovém, pro postavy má význam cesty kolem světa, protože podobně jako v iniciačním románu prožívají přeměnu či dozrávání. Prostor a čas jsou však relativní, zejména v literatuře.

Novela Než se vrátí ztracený syn se odehrává v poněkud jiných prostorech. V emailové korespondenci a myslích členů jedné rodiny. Děj do pohybu dává syn, který se touží vrátit zpět z Ameriky, kam před lety odešel. Aby se zdůraznilo, že jde o nezdárného syna, který je zdrojem smutku zejména otce rodiny, naznačují se v korespondenci jeho různé životní neúspěchy.

Přestože synovy maily začínají vždy oslovením „milý tatínku“, obsahují mnoho výtek, jichž se otec podvědomě bojí. Každá z nich mu připomíná okamžiky rodičovského selhání. Čtenář je svědkem toho, že rodiče se stále více cítí zodpovědní za štěstí svých dětí, i toho, že jsou senzitivní otcové, což v dávnějším uspořádání společnosti ani nebylo možné.

Obě novely mají mnoho společného, přestože se odehrávají v jiném prostředí a v jiném čase. Lze říct, že jsou spojeny i s předchozím Ermlovým dílem Libeňský román (recenze zde). I když pojednávají o velmi závažných tématech, jsou zpracovány s lehkostí a elegancí, postavy jsou křehké, i když se pohybují v těžkých podmínkách a přežívají v nich, dokonce v některých případech jsou až průzračné.

Novely Richarda Ermla vydané pod souhrnným názvem Ztracenci a nalezenci jsou velmi dobře čitelné a pochopitelné, mají různé vrstvy, u nichž se čtenář může zastavit a třeba – podle svých zkušeností a preferencí – už nejít dál. Jejich komorní ladění dává možnost zamyšlení nad vlastními problémy a jejich srovnání s těmi, které mají lidé okolo nás.


Název: Ztracenci a nalezenci
Autor: Richard Erml
Nakladatelství: Druhé město
Vydání: 1.
Rok vydání: 2023
Počet stran: 216
ISBN 978-80-7227-888-6