Recenze: Yrsa Sigurdardóttir – Kořist

• 

Vytvořeno 26. 8. 2023 2:00

Autor: Daniela Slouková Recová

 

Ledový vichr neúnavně bičující pusté pláně pokryté vrstvou sněhu. Islandská příroda dokáže ukázat svoji odvrácenou tvář i během letních měsíců, natož během zimy, kdy se denní příděl slunečního svitu měří v desítkách minut. Do ponurého a nevlídného prostředí plného mrazu, větru a přízraků zasadila svůj nový knižní počin královna severské krimi Yrsa Sigurdardóttir. Čtenářům předhodila Kořist. 

 

Čtveřice mladých Islanďanů se z neznámých důvodů vydá na výlet do zimní divočiny. Život v hlavním městě Reykjaviku v zimním období také není zrovna záviděníhodný, ale pořád lze využívat výdobytky civilizace a hřejivou společnost ostatních lidí. Lákáni vidinou netušeného dobrodružství využijí nabídky nadnesené v teple baru. Po ranním vystřízlivění začne plán nabývat reálných obrysů, ale nikdo nechce být za zbabělce a zavelet k ústupu. Vedeni drsným dobrodruhem zkoumajícím ledovce se pak skupina vydá do náruče zimní přírody. 

Souběžně s naší skupinou dobrodruhů zároveň sledujeme vedlejší dějovou linku strážce vojenské základny, který si samotu a práci na odlehlém místě vybral zcela dobrovolně. Zvládne jeho pochroumaná psychika pobyt na tak odlehlém místě, kde mu společnost dělá jen kočka? A zvířata jsou jak známo senzitivnější než lidé a místo milé uklidňující společnosti vnáší mazlíček do duše strážce ještě větší chaos a svým chováním přiživuje strach, který začíná nabývat nebezpečných rozměrů. Výplody zjitřené mysli nebo úkazy, které nelze vysvětlit stejně jako vytěsnit z hlavy? 

Yrsa svým čtenářům stejně jako pokaždé nabízí několik dějových linek, které v určitém bodu příběhu dojdou propojení. Po sérii s dvojicí Freya a Huldar je čtenář navíc ušetřen milostné zápletky, která autorce šla o poznání hůře než žánr krimi. Průvodkyní v ději je tentokrát záchranářka Johanna a její muž, shodou okolností vyšetřovatel. 

Autorka stejně jako pokaždé nabízí stupňované napětí, nečekané zvraty a nevšední příběh, který pokaždé přinese neotřelou zápletku. V Kořisti se opět setkáváme s hororovými prvky, které drásají nervy čtenáře na maximum. Pokud máte bojácnější povahu, není dobré číst tuto knihu večer o samotě. Představivost pracuje a může se stát, že nebudete mít odvahu zhasnout poslední rozsvícené světlo v domě. 

Yrsa opakovaně dokázala, že postavy v jejích knihách jsou obyčejní lidé se svými radostmi i starostmi, a to činí její příběhy uvěřitelnými a mimořádně čtivými. Pokud někdo ze čtenářů navíc na Island zavítal osobně, vcítí se do jejích knih o to více. Její líčení islandských přírodních poměrů není nikterak nadnesené a zcela odpovídá realitě. Yrse čtenáři uvěří každé slovo a její knihy se čtou na jeden zátah. Připravte si pohodlné místo a páteční večer, který se přelije do časného sobotního rána, může začít. Vaše Kořist čeká.