
Od konce druhé světové války už uplynulo téměř osmdesát let a pamětníci na tu dobu většinou už nejsou mezi živými. Je proto velmi důležité zaznamenat co nejvíce faktů z osobních zkušeností dříve, než definitivně zapadnou. Jedním z výsledků takových snah je i kniha Paměti sepsaná Davidem Placzkem.
Originál knihy byl vydán v roce 2016 nakladatelstvím Tfarim Publishing v Jeruzalémě, osm let po autorově smrti. Pro upřesnění – David Placzek je sice autorem knihy, ale text byl pro vydání upraven jeho neteří, ta se však jako spoluautorka neobjevuje.
I když je kniha souborem pamětí česko-německého Žida, nevěnuje se přímo osudům národa v době holocaustu ani zážitkům v koncentračních táborech, přesto má svou neocenitelnou historickou hodnotu. Zřejmě proto stojí za českým vydáním nakladatelství Mehrin – Martin Rainer, spojené s projektem Mehrin Moravského židovského muzea.
Autor v knize podrobně mapuje svůj život v podstatě od prvních vzpomínek až do doby, kdy se definitivně usadil v Austrálii. Začíná historií své rodiny a k tomu používá spíše sekundární prameny než své opravdové zážitky. Jde o fotografie a dopisy, které jeho rodiče psali. V té době sice Židům nehrozilo bezprostřední nebezpečí, ale někteří z nich už mířili do Palestiny, zejména příznivci Hnutí sionistické mládeže. V kapitole Palestina autor popisuje podmínky v této zemi i deziluzi, jakou někteří osadníci prožívali.
David Placzek své dětství prožíval v Československu, kam se rodiče z Palestiny vrátili, a tam celou rodinu zastihly zhoršující se podmínky, jak popisuje v kapitole Hitler, Henlein a my. I když situaci jako dítě nemohl zcela chápat, opět se ve svých vzpomínkách opírá o dopisy a fotografie. David Placzek a jeho bratr patřili k těm šťastným dětem, které se dostaly do Anglie ještě před vypuknutím druhé světové války.
Autorův život byl poměrně bouřlivý, takže ve svých pamětech měl o čem psát. Věnuje se válečnému období, kdy se i jemu přes nízký věk podařilo aktivně zasáhnou do válečného úsilí na straně spojenců. Další kapitolou jeho neobyčejného osudu byl návrat do Československa, v němž ho čekal podobný osud jako ostatní česko-anglické vojáky, přestože se David Placzek dokázal velmi dobře orientovat v měnící se společnosti.
Životní dráha světoběžníka pokračuje v dalších kapitolách a čtenář tak může posoudit, jaké rozdíly byly v jednotlivých zemích i jaká panovala politická nálada, určující ochotu západních států přijímat migranty ze zemí východního bloku. O tom, že to nebylo zase tak jednoduché, si může udělat čtenář představu sám.
Právě v tom je největší přínos knihy. Samotný osud Davida Placzka je sice zajímavý svou pestrostí, ale důležité je právě politické klima, měnící se rok od roku podle toho, jak přituhovaly vztahy mezi východem a západem a jak se v Československu a jiných sovětských satelitech dostávala k moci komunistická strana podporovaná Moskvou.
Paměti je kniha o osudech člověka, kterého celý život provázelo štěstí. Mnohokrát v podstatě od svého dětství mohl zahynout. Mohl skončit v koncentračním táboře, mohl byt zabit v Anglii, mohl se ocitnout i v některém z komunistických lágrů. Ale kromě již zmíněného štěstí měl i jinou důležitou vlastnost – dokázal se o sebe postarat a i v relativních maličkostech se dokázal rvát o svá práva, možná někdy až přes čáru. Kniha sama o sobě je důležitým svědectvím o době, svědectvím, které je potřeba zaznamenat a šířit mezi lidi.