Recenze: Knihy pro dospělé
Lékařský dekameron si vypůjčil název od Boccaccia a stejně jako on se zabývá mužem a ženou. A lékařským prostředím. Co vás čeká, to vám velmi barvitě prozradí již zmiňovaná předmluva… Kromě pikantních zážitků a nahlédnutí pod pokličku lékařského řemesla jsem čekala od profesora Doležala, nositele mnoha prestižních ocenění a autora této knihy, lidské slovo, útěchu a pohlazení na duši, které tak ráda hltám z knih profesora Zdeňka Matějčka. Očekávání bylo tedy smíseno do výbušné a netrpělivé směsi.
A jak to tedy dopadlo?

Tahle knížka nezklamala ani v nejmenším a nemohu jí vytknout ani nejmenší ťuk. Když budu hodně přemýšlet, vzpomenu si maximálně na dva či tři překlepy v textu, ale to jsou věci v takovém množství třaskavé zábavy nepodstatné. Hned na úvod vás pan docent a profesor uvede do tajů řemesla lékařského a hlavně do jejich životního kréda… napadlo vás někdy, jak to mají lékaři těžké, když se neseznámí hned někde na škole v hnízdišti „sobě rovných“?
Upozornění první – nečtěte tuhle knížku v přítomnosti ostatních. Budete se u toho totiž poťouchle, shovívavě usmívat nebo se více či méně chichotat či bouchat smíchy, tudíž by si o vás mohlo okolí myslet, že jste blázni. Na druhou stranu je to skvělá věc k vzájemnému předčítání, dělá-li ho dnes ještě někdo… Autor má smyslný bravurní styl humoru, čte se jedním dechem, sází tu do úst svých kolegů vtipná přirovnání a originální obraty.
Upozornění druhé – vyhraďte si na tuto publikaci čas. Je totiž poměrně obsáhlá, a i když čtení odsýpá jako hodiny, ne a ne se dobrat konce, což rozhodně není na škodu, protože takové svěží potěchy není nikdy dost. Chce to čas, už jen proto, že jde opravdu o knížku, k níž sednete a nedáte pokoj, dokud nebude buď přečtená nebo vás nebudou ve tři ráno zoufale bolet oči.
Pojďte se tedy ocitnout na jakémsi srazu lékařů, kde si všichni kolem vyprávějí o svých zážitcích vesměs v tématu muž, žena, nevěra, sex a sexuální vztahy s pacienty, lékaři či rozverné příhody z porodních sálů, rehabilitací nebo ze zájezdů lékařských konferencí. Celkový dojem – s doktory je prča! A také to nemají lehké, druhá strana mince je tu také velmi znát a možná si někdy neuvědomujeme z pozice obyčejných pacientů, že lékaři a zdravotní sestry to mají velmi těžké… oni jsou jen lidi, i když někdy velmi zajímaví…
Mívám ve zvyku psát si na papír ke každé knize poznámky, dojmy… tady jsem v naivitě také začala, ale špatně by to dopadlo. Co příběh, to perla – musela bych vám tu vypsat všechno. Autor je mistrným vypravěčem, smísil zajímavé příběhy, chytlavé zápletky s občasnými slovíčky lékařské terminologie a občasným vulgarismem a vzniklo dílo, které nemá vyloženě slabá ani extrémně silná místa. Celé ho lze zařadit do kategorie TOP – od začátku do konce…
Na závěr si dovolím malou ukázku z knihy, a sice prezentaci vyprávění kolegy chirurga… Nejen o sexu tu bude řeč, ale i o věcech jinak lidských…
Chirurg vpadl do řeči: „Pro chirurga je přítomnost nadměrných plynů po břišních operacích známou noční můrou. Pak je tu další nebezpečí, střevní plyn je hořlavý. Prázdninové tábory, kde mládež z bujnosti zkouší střevní plyny zapálit, není bez nebezpečí ožehnutí konečníku, od hořící svíčky může vzniknout i požár. Menší spáleninu takto vzniklou u mladého kajakáře jsem ošetřoval v Bechyni…Též se dozvíte, že
hlasité prdění před vojenským doktorem bylo chlapeckým projevem branců při vojenských odvodech v Německu. Není jasné, jak je flatulence řešeno v společenstvích církevních, u mnichů a jeptišek, ale této přirozenosti se nevyhnou, jak píše Jaroslav Hašek, ani světci… (Citace str. 234,235)
Knihu
Lékařský dekameron vydalo nakladatelství
MaxdorfČtěte také:
Profesor Antonín Doležal: „Někteří čtenáři hledají konkrétní, reálné osoby mých příběhů“