Rozhovor s Martinem Vopěnkou

• 

Rozhovory

Vytvořeno 21. 4. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

V loňském roce majitel nakladatelství Práh Martin Vopěnka ozdobil knižní trh (záměrně píši, ozdobil) jedinečnou publikací Renáty Fučíkové Historie Evropy. Toto jedinečné dílo nezůstalo bez povšimnutí. Je tedy nasnadě, že se objevilo mezi nominovanými tituly na Literu pro děti a mládež. Obrazové putování naším kontinentem od doby kamenné po současnost vznikalo tři roky a k autorce námětu, koncepce a ilustrací do týmu přibyly ještě spisovatelka Daniela Krolupperová a historička Václava Kofránková. Nakladatelství vděčíme za velmi velkorysý přístup k publikaci – je skvěle vybavená a je na ní vidět, že se na ničem nešetřilo – v dnešní době téměř nevídaná záležitost. A tak jsme se pana Martina Vopěnky zeptali.

Pane Vopěnko, když vám Renáta Fučíková představila svůj nápad, jak dlouho vám trvalo rozhodnutí o jeho realizaci? Co vás na námětu zaujalo nejvíc?

S Renátou Fučíkovou jsem spolupracoval už dříve na edici Největší Češi (která mimochodem bude nyní dále pokračovat). Věděl jsem proto, že její přístup k dějinám je velice živý, daleko přesahující suchý dějepisecký pohled. Nejvíc mne ale zaujala příležitost zachytit evropské dějiny v širších souvislostech, tedy nenásilnou formou dát dětem možnost udělat si celkový přehled o toku dějin, o provázanosti událostí v různých místech Evropy i o vývoji základních myšlenkových proudů.

Nebál jste se vydat tak náročné (na přípravu i vybavení) dílo?

Kdo by se nebál – zvlášť v dnešní době. Ale víte co: já jsem od začátku věřil, že takto významné a rozsáhlé dílo nezapadne – že se na trhu docela dobře zviditelní. Ta kniha je prostě nepřehlédnutelná a množství nominací i ocenění, které dostává, to jenom potvrzuje.

Jaké jsou ohlasy veřejnosti na putování Evropou?

Asi jediné, čeho jsme se nutně museli bát, byla cena knihy. Proto mne nesmírně potěšilo, že jsem neslyšel ani jedinou výtku týkající se ceny. Lidé prostě pochopili, že ta cena odpovídá hodnotě, kterou v knize dostávají. Je až dojemné, když vidím, že koupě knihy někdy znamená přesouvání položek v rodinném rozpočtu. A velmi si toho cením.

Má vaše nakladatelství ambice obdobně zpracovat i další světadíly?

Copak o to, chuť by byla. To by ale bylo možné jedině v součinnosti s některou další zemí. Český trh samotný by takový projekt neuživil.

Celkově když se podíváme na knížky pro děti, které vaše nakladatelství vyprodukovalo, nikdy, co se pojetí a zpracování týká, na nich „nešetříte“. Také máte dojem, že na „dětech se šetřit nemá“?

Pro mne jsou právě knihy pro děti jakýmsi vývěsním štítem nakladatelství. Zatímco v produkci pro dospělé jsme běžné komerční nakladatelství, pro děti se snažím vydávat jen špičkové tituly a věnovat jim maximální možnou péči.

Která z dětských knih z vaší produkce vám dělala stejnou radost jako Historie Evropy?

Určitě trilogie Opera nás baví, Divadlo nás baví, Balet nás baví. Jednak proto, že ji psala manželka a byla to tedy tak trochu rodinná práce, jednak proto, že se nám tam myslím podařilo podat velmi náročnou látku velmi přístupnou formou.

A co Martin Vopěnka – autor, čím překvapí čtenáře v letošním roce?

Já jsem shodou okolností v těchto letech také ponořený do psaní pro děti a mládež. Loni mi vyšel román Spící město (určený pro děti od deseti let) a navazuji na něj volným pokračováním Spící spravedlnost (vyjde letos) a Spící tajemství. Na besedách s dětmi mám na Spící město úžasné ohlasy: děti tu situaci, kdy od jednoho dne všichni rodiče na celém světě spí a na světě zůstanou jen bezdětní dospělí a děti, berou velmi vážně. Na příbězích hlavních hrdinů se zároveň učí, co všechno se v naší civilizaci může zhroutit a jak si s tím poradit. Celá trilogie by v sobě prostě měla nést vedle dobrodružství také hlubší poselství. Letos tedy dopíši Spící tajemství, ale pak se už musím rychle vrátit k románům pro dospělé. Mám v hlavě dvě velmi nosná témata.

Mne z vašich knih velmi zaujala Láska po SMS. Kdy jste pocítil nutkání napsat tento experimentální román?

Asi když jsem se seznámil se svou současnou manželkou. Využívali jsme tehdy sms ke sdělování mnoha našich krásných pocitů.

Nemáte pocit, že psaním esemesek ztrácíme schopnost psát hezky česky?

Určitě ano. Zároveň ale myslím, že mezitím už esemesky vystřídaly jiné komunikační kanály – ICQ, facebook… Skoro každý má v chytrém telefonu internet. Řekl bych, že esemsky se nyní používají ještě ke stručnějším sdělením než na počátku.

Myslíte si, že mladí někdy přestanou komunikovat přes přístroje a začnou se normálně bavit z očí do očí?

Možná až se naše současná civilizace zhroutí, což podle mého názoru a pocitu může nastat velmi snadno.

Prozradíte nám na závěr, kam se podívá v letošním roce Martin Vopěnka – cestovatel, zda nás z jeho cest čeká nějaké knižní překvapení?

Teď právě jsem se vrátil z Laponska, kde jsem závodil v běhu na lyžích (65+45+80 kilometrů). Koncem května se krátce zastavím ve svém milovaném Rumunsku, kde mi vychází román Moje cesta do ztracena. Na nic většího letos čas nebude – jezdím po besedách a píši Spící tajemství. A co je nejdůležitější: obojí mne moc a moc baví, takže se mi teď právě po cestách ani nestýská.

Děkuji za rozhovor.