Rozhovory
Zuzana Frantová: „Jsem takový vytrvalý otravný stín, který ostatním šlape na paty“
- Rozhovory
- Vytvořeno 30. 12. 2009 1:00
- Autor: Marta Šimečková
Literární skupina Hlava nehlava vznikla díky studentům Literární akademie Josefa Škvoreckého v roce 2006 pod vedením Ivony Březinové. Její členové se věnují tvorbě pro děti a nedávno byla vydána jejich společná kniha s názvem Ruce vzhůru. Jak vlastně Hlava nehlava vznikla? A můžeme se těšit na další originální dílo od těchto mladých autorů? Nejen na to jsem se zeptala Zuzany Frantové, která je hlavní organizátorkou této literární skupiny.
Jak vzpomínáte na začátky literární skupiny Hlava nehlava? Bylo její formování zpočátku těžké? A jaké jste měli prvotní plány?
My jsme zpočátku vůbec nevěděli, že se schyluje k něčemu takovému, jako je formování umělecké skupiny. Byli jsme všichni studenti Literární akademie a sešli jsme se jednoho říjnového odpoledne na semináři u Ivony Březinové, nové lektorky tvůrčího psaní. Část z nás přišla dobrovolně, jiní protože na ně nezbyl jiný pedagog. Většinou jsme neměli ani ponětí, že jsme se upsali na seminář, který se bude zabývat psaním pro děti. Když jsme pak celý semestr pracovali na hororových textech, neměli jsme ani ponětí, že by z nich mohla vzniknout knížka. Ivona o tom často mluvila a my mysleli, že jí přeskočilo. Nikdo ničemu takovému nevěřil. A pak se to povedlo, myslím, že někteří z nás na to nebyli připraveni. Být spisovatelem totiž není jen o tom PSÁT. Pod vedením Ivony si nikdo po dokončení textu a vydání knížky neměl šanci odpočinout, protože ona se nám rozhodla ukázat všechny stránky – nejen slasti, ale i strasti spisovatelského života, a tak nás čekaly besedy po celé České republice, propagace knihy v médiích od tištěných periodik, přes internetové portály, rozhlas až po televizi. Fotili jsme plakát a připravovali CD. Roztočil se kolotoč, který se točí doteď, a někdo sem tam dostane závrať, vylétne a už se nevrátí, jiný zase potřebuje čas, aby opět naskočil.
Co se nejvíce změnilo od doby jejího vzniku?
Změnili se členové. To je nejpodstatnější viditelná změna. Je to hezky vidět v obsazích našich knížek. Některá jména zůstávají, jiná mizí a nová se objevují. To je pro naši skupinu typické a velmi důležité. Vnímáme to jako přínos nejen pro nás, ale i pro čtenáře. S novými lidmi přichází nové nápady, nový přístup, nová inspirace a energie. Je to velmi příjemné a zabraňuje nám to ustrnout. Jsme stále mladí a začínající autoři, kteří se nachází v různých fázích hledání své autorské cesty, a nové podněty rozhodně nejsou na závadu.
Jak může členství v literární skupině pomoci mladým autorům?
Když pracujete ve skupině, má to řadu výhod i nevýhod. Mezi nevýhody patří skutečnost, že knížka, kterou nakonec držíte v ruce, není jen vaše. Naopak hlavní výhodou je fakt, že knížka je jedna, ale hlav je víc. A víc nohou stihne víc oběhat a víc hlasivek víc odbesedovat. Jak při psaní, tak při propagaci na to člověk není sám a to je velmi uklidňující.
My jsme zpočátku vůbec nevěděli, že se schyluje k něčemu takovému, jako je formování umělecké skupiny. Byli jsme všichni studenti Literární akademie a sešli jsme se jednoho říjnového odpoledne na semináři u Ivony Březinové, nové lektorky tvůrčího psaní. Část z nás přišla dobrovolně, jiní protože na ně nezbyl jiný pedagog. Většinou jsme neměli ani ponětí, že jsme se upsali na seminář, který se bude zabývat psaním pro děti. Když jsme pak celý semestr pracovali na hororových textech, neměli jsme ani ponětí, že by z nich mohla vzniknout knížka. Ivona o tom často mluvila a my mysleli, že jí přeskočilo. Nikdo ničemu takovému nevěřil. A pak se to povedlo, myslím, že někteří z nás na to nebyli připraveni. Být spisovatelem totiž není jen o tom PSÁT. Pod vedením Ivony si nikdo po dokončení textu a vydání knížky neměl šanci odpočinout, protože ona se nám rozhodla ukázat všechny stránky – nejen slasti, ale i strasti spisovatelského života, a tak nás čekaly besedy po celé České republice, propagace knihy v médiích od tištěných periodik, přes internetové portály, rozhlas až po televizi. Fotili jsme plakát a připravovali CD. Roztočil se kolotoč, který se točí doteď, a někdo sem tam dostane závrať, vylétne a už se nevrátí, jiný zase potřebuje čas, aby opět naskočil.
Co se nejvíce změnilo od doby jejího vzniku?
Změnili se členové. To je nejpodstatnější viditelná změna. Je to hezky vidět v obsazích našich knížek. Některá jména zůstávají, jiná mizí a nová se objevují. To je pro naši skupinu typické a velmi důležité. Vnímáme to jako přínos nejen pro nás, ale i pro čtenáře. S novými lidmi přichází nové nápady, nový přístup, nová inspirace a energie. Je to velmi příjemné a zabraňuje nám to ustrnout. Jsme stále mladí a začínající autoři, kteří se nachází v různých fázích hledání své autorské cesty, a nové podněty rozhodně nejsou na závadu.
Jak může členství v literární skupině pomoci mladým autorům?
Když pracujete ve skupině, má to řadu výhod i nevýhod. Mezi nevýhody patří skutečnost, že knížka, kterou nakonec držíte v ruce, není jen vaše. Naopak hlavní výhodou je fakt, že knížka je jedna, ale hlav je víc. A víc nohou stihne víc oběhat a víc hlasivek víc odbesedovat. Jak při psaní, tak při propagaci na to člověk není sám a to je velmi uklidňující.
Za zlou sestričku při focení na plakát ke knize hororů Zuby nehty
Co vše obnáší být hlavní organizátorkou literární skupiny?
Postupem času jsme si všichni ve skupině našli svoje místo. Například Klára Mayerová a Tomáš Tvrdý se starají o výtvarno, Martin Strnad funguje jako technická podpora, David Šváb má na starosti propagaci a Petra Poliaková hlídá naše překlepy. Moje role spočívá v organizování našich akcí, tedy například křtů, besed nebo tvůrčích schůzek, připomínám termíny a resty. Jsem takový vytrvalý otravný stín, který ostatním šlape na paty.
Nemáte potom méně času na psaní? A jaké příběhy nejraději tvoříte?
Pro mě je psaní základ, baví mě, užívám si ho, takže čas na něj si vždycky najdu. Mám ráda příběhy vycházející z historie, z mýtů a legend. Líbí se mi, když se reálný svět prostoupí s magickým světem kouzel, který nevidíme, ale který existuje, prostě musí existovat, bylo by smutné, kdyby ne. Na světě by byla nuda, kdyby se všechno dalo vysvětlit rozumem.
Je nějaký žánr, který Vás příliš neláká?
Nikdy neříkej nikdy. Já třeba nikdy neměla v úmyslu psát pro děti a bum, podílela jsem se už na třech sbírkách povídek pro dětské čtenáře, a dokonce moje diplomová práce je pro děti. S žánry je to stejné. Psát horor, proč? Od toho jsou tu přece stopy hrůzy, které kdosi mrská knížku za knížku podle fungující šablonky. Tak proč se zabývat něčím takovým? A ano, napsala jsem horor a moc mě to bavilo. Každý žánr je výzva a všechno se dá psát tak, aby to sedlo.
Do nejnovější knihy Ruce vzhůru! je zařazena i Vaše povídka. Co Vás inspirovalo k jejímu napsání?
Kronika nočních lidí je upírský příběh ze středověké Prahy. K jejímu napsání mě inspirovala krátká upoutávka k naší první knížce Zuby nehty, ve které vystupuje upír. Viděla jsem ji tehdy v době hledání detektivního tématu a došlo mi, že v hororech i dobrodružných povídkách jsme upíry opomněli, a jelikož jsem vždycky měla upírskou tématiku ráda, zvolila jsem si právě je. Nebyli jsme tentokrát limitováni přítomností, a tak jsem umístila děj do svého oblíbeného historického období. A protože se vždycky snažíme psát tak, aby naše texty byly blízké českému dětskému čtenáři, vycházíme z českého prostředí a českých reálií, zvolila jsem si za místo děje Prahu, namísto klasických upírských Karpat.
Kdo vlastně dal podnět k sepsání této knihy? A jak se pak kniha formovala?
Podnět dala jako vždy naše lektorka tvůrčího psaní, Ivona Březinová. Texty pak vznikaly na jejích seminářích oba semestry akademického roku 2007/2008. A jako vždy odevzdával někdo jako finální verzi text s číslem dva, tři a jiní s čísly mnohem vyššími. Mezi opozdilce jsem tentokrát patřila i já. Měla jsem problém vejít se se svou povídkou do stanovených deseti normostran.
Knihu vydal Knižní klub. Je těžké najít nakladatelství, které by nové literární dílo vydalo?
Pro začínajícího autora není nic těžšího. Ekonomická oddělení renomovaných nakladatelství neupřednostňují texty autorů neznámých jmen. Jako vždy knize Ruce vzhůru! pomohla i v této fázi vzniku Ivona Březinová, která se za rukopis postavila.
Postupem času jsme si všichni ve skupině našli svoje místo. Například Klára Mayerová a Tomáš Tvrdý se starají o výtvarno, Martin Strnad funguje jako technická podpora, David Šváb má na starosti propagaci a Petra Poliaková hlídá naše překlepy. Moje role spočívá v organizování našich akcí, tedy například křtů, besed nebo tvůrčích schůzek, připomínám termíny a resty. Jsem takový vytrvalý otravný stín, který ostatním šlape na paty.
Nemáte potom méně času na psaní? A jaké příběhy nejraději tvoříte?
Pro mě je psaní základ, baví mě, užívám si ho, takže čas na něj si vždycky najdu. Mám ráda příběhy vycházející z historie, z mýtů a legend. Líbí se mi, když se reálný svět prostoupí s magickým světem kouzel, který nevidíme, ale který existuje, prostě musí existovat, bylo by smutné, kdyby ne. Na světě by byla nuda, kdyby se všechno dalo vysvětlit rozumem.
Je nějaký žánr, který Vás příliš neláká?
Nikdy neříkej nikdy. Já třeba nikdy neměla v úmyslu psát pro děti a bum, podílela jsem se už na třech sbírkách povídek pro dětské čtenáře, a dokonce moje diplomová práce je pro děti. S žánry je to stejné. Psát horor, proč? Od toho jsou tu přece stopy hrůzy, které kdosi mrská knížku za knížku podle fungující šablonky. Tak proč se zabývat něčím takovým? A ano, napsala jsem horor a moc mě to bavilo. Každý žánr je výzva a všechno se dá psát tak, aby to sedlo.
Do nejnovější knihy Ruce vzhůru! je zařazena i Vaše povídka. Co Vás inspirovalo k jejímu napsání?
Kronika nočních lidí je upírský příběh ze středověké Prahy. K jejímu napsání mě inspirovala krátká upoutávka k naší první knížce Zuby nehty, ve které vystupuje upír. Viděla jsem ji tehdy v době hledání detektivního tématu a došlo mi, že v hororech i dobrodružných povídkách jsme upíry opomněli, a jelikož jsem vždycky měla upírskou tématiku ráda, zvolila jsem si právě je. Nebyli jsme tentokrát limitováni přítomností, a tak jsem umístila děj do svého oblíbeného historického období. A protože se vždycky snažíme psát tak, aby naše texty byly blízké českému dětskému čtenáři, vycházíme z českého prostředí a českých reálií, zvolila jsem si za místo děje Prahu, namísto klasických upírských Karpat.
Kdo vlastně dal podnět k sepsání této knihy? A jak se pak kniha formovala?
Podnět dala jako vždy naše lektorka tvůrčího psaní, Ivona Březinová. Texty pak vznikaly na jejích seminářích oba semestry akademického roku 2007/2008. A jako vždy odevzdával někdo jako finální verzi text s číslem dva, tři a jiní s čísly mnohem vyššími. Mezi opozdilce jsem tentokrát patřila i já. Měla jsem problém vejít se se svou povídkou do stanovených deseti normostran.
Knihu vydal Knižní klub. Je těžké najít nakladatelství, které by nové literární dílo vydalo?
Pro začínajícího autora není nic těžšího. Ekonomická oddělení renomovaných nakladatelství neupřednostňují texty autorů neznámých jmen. Jako vždy knize Ruce vzhůru! pomohla i v této fázi vzniku Ivona Březinová, která se za rukopis postavila.
Profilová fotografie od fotografky Tiny Palu
Všechny knihy vydané vaší skupinou se snaží být originální. V čem podle vás spočívá originalita literárního díla?
„Originalita je jen nedostatek vzdělání,“ řekl Oscar Wilde a spisovatelům nezbývá, než se smířit postupně s tím, že všechno už někdo někdy řekl před ním. Je to deprimující. Originalita je dnes spíš v tom JAK příběh vystavíme, převyprávíme, než v tom, CO budeme vyprávět. My se snažíme vždy reagovat na čtenářskou poptávku. I když se zdá, že žánr je na pultech knihkupectví hojně zastoupen, často jde o překladovou literaturu, která ať dělá, co dělá, nebude nikdy blízká českému čtenáři jako ta, kterou napsali čeští autoři vyrůstající na stejných pohádkách. Když si nějaký žánr zvolíme, snažíme se k práci přistupovat maximálně zodpovědně. Nastudováváme si dostupné příběhy, ve skupině nad tématy diskutujeme a hledáme alespoň originální kombinace známých motivů.
Chystá nyní vaše literární skupina nějaké další společné dílko?
Ano. Je to poprvé, co se pokoušíme společně psát mimo Literární akademii, protože většina z nás už školu dokončila, takže je to trochu nesmělé a nejisté jako první krůčky. Najednou tu nejsou žádné pravidelné středy od 16 do 19 hodin. Ani nad námi nedrží nikdo pevnou rukou bič se „strašákem z povinné docházky“ a „maximálně třemi absencemi za semestr, jinak nebude zápočet“. Termín odevzdání povídek je 24. 12. Ivoně Březinové pod stromeček, ale žánr, ten zatím neprozradím. Myslím, že to bude velmi milé překvapení.
A můžeme se těšit i na nějaké zajímavé akce, třeba autorská čtení apod.?
9. listopadu proběhl na Literární akademii křest detektivních povídek Ruce vzhůru! a po něm jsme 11. listopadu uspořádali první čtení. Další následovalo 29. listopadu u příležitosti Dne dětské knihy. Další akce zatím neplánuje hlavně s ohledem na hektické období na konci roku, termíny jsou již rozebrány a my nechtěli nic plánovat, dokud nebude knížka definitivně na světě. Uvidíme, jak to bude vypadat po Novém roce, ale většina z nás není už školou, ale prací povinná, což je nepříjemná komplikace, která naše možnosti besedování ztěžuje.
Co byste vzkázala našim čtenářům?
Ráda bych čtenáře pozvala na naše webové stránky www.hlavanehlava.cz, kde kromě dalších informací o skupině Hlava nehlava najdou i spoustu videí, fotek a her vzniklých na motivy našich povídek.
Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho úspěchů celé vaší literární skupině.
„Originalita je jen nedostatek vzdělání,“ řekl Oscar Wilde a spisovatelům nezbývá, než se smířit postupně s tím, že všechno už někdo někdy řekl před ním. Je to deprimující. Originalita je dnes spíš v tom JAK příběh vystavíme, převyprávíme, než v tom, CO budeme vyprávět. My se snažíme vždy reagovat na čtenářskou poptávku. I když se zdá, že žánr je na pultech knihkupectví hojně zastoupen, často jde o překladovou literaturu, která ať dělá, co dělá, nebude nikdy blízká českému čtenáři jako ta, kterou napsali čeští autoři vyrůstající na stejných pohádkách. Když si nějaký žánr zvolíme, snažíme se k práci přistupovat maximálně zodpovědně. Nastudováváme si dostupné příběhy, ve skupině nad tématy diskutujeme a hledáme alespoň originální kombinace známých motivů.
Chystá nyní vaše literární skupina nějaké další společné dílko?
Ano. Je to poprvé, co se pokoušíme společně psát mimo Literární akademii, protože většina z nás už školu dokončila, takže je to trochu nesmělé a nejisté jako první krůčky. Najednou tu nejsou žádné pravidelné středy od 16 do 19 hodin. Ani nad námi nedrží nikdo pevnou rukou bič se „strašákem z povinné docházky“ a „maximálně třemi absencemi za semestr, jinak nebude zápočet“. Termín odevzdání povídek je 24. 12. Ivoně Březinové pod stromeček, ale žánr, ten zatím neprozradím. Myslím, že to bude velmi milé překvapení.
A můžeme se těšit i na nějaké zajímavé akce, třeba autorská čtení apod.?
9. listopadu proběhl na Literární akademii křest detektivních povídek Ruce vzhůru! a po něm jsme 11. listopadu uspořádali první čtení. Další následovalo 29. listopadu u příležitosti Dne dětské knihy. Další akce zatím neplánuje hlavně s ohledem na hektické období na konci roku, termíny jsou již rozebrány a my nechtěli nic plánovat, dokud nebude knížka definitivně na světě. Uvidíme, jak to bude vypadat po Novém roce, ale většina z nás není už školou, ale prací povinná, což je nepříjemná komplikace, která naše možnosti besedování ztěžuje.
Co byste vzkázala našim čtenářům?
Ráda bych čtenáře pozvala na naše webové stránky www.hlavanehlava.cz, kde kromě dalších informací o skupině Hlava nehlava najdou i spoustu videí, fotek a her vzniklých na motivy našich povídek.
Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho úspěchů celé vaší literární skupině.