Hedvika a Andělín

• 

Ukázky z knih

Vytvořeno 19. 9. 2014 2:00

Autor: Redakce

Hedvika jde poprvé do školy. Neví, co ji čeká, a má tak trochu strach. A pak je tu Erik Hrubý - lumpárny a naschvály, to je celý on. Toho kluka snad nikdo nenapraví. Naštěstí se ve škole objeví Andělín! Tenhle andílek se jako všichni andělé živí dobrými skutky, a tak má Hedvika naději, že díky Andělínovi zmizí její strach a zvítězí snaha o přátelství s Erikem, nad kterým už všichni lámou hůl.

Ukázka z knihy:


Předmluva
Někdy se zdá, že napravit lidskou špatnost není v lidských silách. Naštěstí existují andělé. Nevěříte? Seznamte se s Andělínem…

První den ve škole
Skončily prázdniny a začal další školní rok. Starší děti už věděly, jak to ve škole chodí. Dobře znaly své spolužáky a měly mezi nimi kamarády. V první třídě to ale bylo úplně jiné.
Také Hedvika šla dnes do školy poprvé. Měla velkou aktovku a ještě větší strach. Nikoho neznala, a tak si sedla do prázdné lavice a čekala, co se bude dít.
Postupně přicházely další děti. Kluci i holky. Během chvilky se třída zaplnila a hned nato se celou budovou nesl řinčivý zvuk školního zvonku. Po něm vešla do třídy paní učitelka. Byla krásná a hezky se usmívala. To Hedviku uklidnilo
„Milé děti, vítám vás u nás ve škole,“ řekla medovým hlasem a Hedvika na ní mohla oči nechat. „Od této chvíle jsou z vás školáci, a proto budete mít také povinnosti. Budeme spolu pracovat na tom, abyste se naučili číst, psát a počítat.“
„Nuda!“ ozvalo se z poslední lavice.
Paní učitelku to nevyvedlo z míry. „Nemusíte se bát. Budu se snažit, abyste se nikdy nenudili.“ Potom paní učitelka vyzvala děti, ať si sednou vzadu na koberec. Začalo seznamování. Každý měl za úkol říci, jak se jmenuje a co rád dělá. Když přišla na řadu Hedvika, představila se a řekla, že ráda jezdí na kolečkových bruslích a ráda plete.
„Ona je popleta!“ vykřikl pobaveně jeden kluk. Ten stejný, který prohlašoval, že učení je nuda. Ostatní děti se okamžitě začaly smát.
„Eriku!“ napomenula ho přísně paní učitelka, která už věděla, jak se jmenuje.
Hedvice bylo do pláče, ale snažila se slzičky nepustit z očí ven.
„Na tom přece není nic k smíchu. Kdo z vás tady umí plést?“ zeptala se dětí ve třídě. Nikdo se nepřihlásil. „Vidíte to. Hedvika umí něco víc než ostatní a za to bychom ji měli pochválit, a ne se jí posmívat.“
Děti ve třídě slova paní učitelky pochopily, až na Erika.

Knihu Hedvika a Andělín vydalo nakladatelství Grada