Ukázky z knih
Monaldiová a Sorti: Imprimatur
- Ukázky z knih
- Vytvořeno 26. 5. 2009 2:00
- Autor: Redakce
Máte rádi historické romány, v nichž autoři odkrývají dávno zapomenuté pravdy? A to i pravdy, které se snaží dodnes ukrývat všemi možnými prostředky vatikánské archívy? Potom se vydejte na dobrodružnou pouť do hostince U panice, kde se stanete svědky nejednoho překvapivého zjištění nejen o jeho současných hostech, ale i o intrikách v královských palácích Ludvíka XIV. a v komnatách papeže Inocence XI. Román Imprimatur je prvním dílem na sebe volně navazující trilogie, kterou někteří přirovnávají k jedinečným dílům U. Eca. A my vám nyní přinášíme malou literární ochutnávku...
To, co jsem vyslechl, vzbudilo ve mně vrcholný úžas. Byl člověk, o němž mluvili hosté U panice, tentýž, s nímž jsem, pár kroků od těchhle židlí, včera hovořil? Představil se mi jako hudebník, a teď byl najednou odhalen jako tajný agent, zapletený do palácových intrik a nakonec zatažený do skandálů. Připadalo mi, jako bych znal dvě různé osoby. Jestli je ovšem pravda, co mi abbé sám pověděl (to jest, že je dosud v milosti u četných vládců), musel se dostat zase nahoru. Když jsem však slyšel, co si povídali Stilone Priaso, Cristofano a Devizé, kdo by nebral jeho slova s nedůvěrou?
"V každé trochu důležité politické otázce se vždycky objevuje abbé Melani," začal zase francouzský hudební, klada důraz na slovo abbé. "Někdy se teprve po čase zjistí, že je do aféry zamíchán i on. Vždycky se mu podaří všude se vetřít. Při jednání se Španěly na Bažantím ostrově, když byl uzavřen pyrenejský mír, byl Atto mezi Mazarinovými pomocníky. Poslali ho i do Německa, aby přemluvil bavorského kurfiřta, aby kandidoval na císařský trůn. Teď, kdy mu věk nedovoluje cestovat jako dřív, se snaží být užitečným především tím, že králi posílá zprávy a vzpomínky na římský dvůr, který dobře zná a na němž má stále ještě mnoho přátel. Zdá se, že ve více než jedné státní záležitosti bylo v Paříži slyšet hlasy horlivě se dožadující rad abbé Melaniho."
"Nejkřesťanštější král mu udílí slyšení?" zeptal se Stilone Priaso se zájmem.
"To je další záhada. Osoba tak pochybné pověsti by ani neměla být připuštěna ke dvoru, Atto však naopak udržuje přímé styky s ministry královské koruny. A jsou lidé, kteří přísahají, že ho viděli v neuvěřitelné hodiny potají vycházet z královských komnat. Jako by s ním Jeho Milost chtěla velmi naléhavě a v naprosté tajnosti mluvit."
Bylo tedy pravda, že se abbé Melanimu mohlo dostat slyšení u Jeho Milosti francouzského krále. Alespoň v tomto bodě mi nelhal, pomyslel jsem si.
"A co jeho bratří?" zeptal se Cristofano, právě když jsem přinášel misku teplé polévky.
"Jednají vždycky společně jako vlci ve smečce," poznamenal Devizé a ušklíbl se, vyjadřuje tak svůj nesouhlas.
(...)
Nebylo možno o tom pochybovat. Nenarazil jsem na abbého, ale na proradného lotra, který dovedl získat důvěru panovníků neznalých jeho nečistých praktik, a to i díky ničemné podpoře jeho bratrů. Slíbit mu pomoc bylo neodpustitelnou chybou.
Ukázka z knihy Imprimatur, kterou vydalo nakladatelství Albatros.