Dílo Edgara Allana Poea

Americký spisovatel Edgar Allan Poe se do dějin literatury zapsal jako básník, povídkář a romanopisec. Žil a tvořil v první polovině 19. století a jeho dílo inspiruje dodnes. Obohatil evropský romantismus o nový žánr a netradiční hororové prvky.

Ze začátku se věnoval spíše poezii a přispíval do novin. Psaním chtěl zlepšit svou dlouhodobě špatnou finanční situaci. Jeho prvotiny a pozdější sbírky ovšem velký úspěch nepřinesly. Soubory jako Temerlán a jiné básně nebo prostě Básně byly psány ve stylu „čisté poezie“, jehož podstatu objasnil v pozdějším díle Filozofie kompozice. Originální teorie se zaměřuje na formu, rytmus rýmů a jejich melodii. Báseň má být výsledkem jakéhosi osobního vyznání a projevem citlivé duše. Poeovy verše také často pracují se silnou symbolikou.

Hlavním námětem je ve většině děl láska a krása v kombinaci se smrtí. Často se zde objevuje protiklad skutečného světa s krajinou mimo reálno. Autor se pokouší o jakýsi únik, který je pro romantiky tak charakteristický. Poe pro vlastní poezii nachází inspiraci ve starověké literatuře a lidových baladách.
Poeova proslulá báseň Havran patří mezi jeho vůbec nejznámější díla. Je součástí sbírky Havran a jiné básně z roku 1845. Pilířem textu je rozhovor muže s odpudivým černým ptákem, od kterého se snaží dozvědět podstatu života, smrti a lásky. K tomu ho vede smrt jeho lásky Lenory. Havran ale neustále opakuje své „nikdy víc“.

Dalším žánrem, kterému se věnoval, byly povídky. Napsal jich přes osmdesát. Měly záhadný nádech a Poe v nich často využíval dobrodružných prvků. Mnoho jeho povídek mělo detektivní ráz a zabývaly se zvláštními způsoby smrti, tajemstvím, hrůzou a strachem. Vliv na podobné motivy mohl mít Poeův alkoholismus, špatné životní podmínky a začínající psychické potíže. Povídkám se věnoval od počátku 30. let až do konce života. Dokázal v nich kombinovat prvky pokleslé literatury s tou vysokou.
Vydal soubory jako Grotesky a arabesky nebo Povídky. Jednotlivé krátké prozaické texty měly vždy jiné téma, ale přesto je často něco spojovalo. O špatnosti lidské duše vypráví například povídka Skokan. Jedná se o příběh trpasličího šaška Skokana, který se svému panovníkovi mstí za surové zacházení a zahanbení. Při velkém maškarním plese krále i s jeho pobočníky upálí. Dobrodružně a fantasticky zase působí Rukopis nalezený v láhvi. Zde hraje hlavní roli dopis, který líčí neuvěřitelný příběh jediného přeživšího pasažéra ztroskotané lodi. Ten se při své záchraně dostane na jinou loď, kde si ho ovšem nikdo nevšimne a on pozoruje neobvykle starou posádku. Na konci rukopisu je vylíčen zoufalý popis lodi, která se řítí do záhuby.
Samostatným a častým tématem Poeových povídek je detektivní zápletka. Zde se objevuje postava velkého detektiva, který za asistence svého pomocníka nakonec vše objasní. Poe užívá i známý motiv neschopné policie, které se nic nedaří a nezbývá jí než se spojit se soukromým detektivem. Takovým typickým zástupcem je vyšetřovatel Dupin. Ten figuruje v sérii třech povídek Uloupený list, Tajemství Marie Rogetové a Vraždy v ulici Morgue. Poslední zmíněné dílo líčí podivnou a brutální vraždu dvou žen v zamčeném pokoji. Vypravěč se dává do vyšetřování se svým přítelem Dupinem. Výpovědi si odporují a případ vypadá neřešitelně. Vtom ale zjistí, že vrahem vůbec není člověk. Podle stop se dopátrají orangutana a jeho majitele, který řádění zvířete viděl, ale nedokázal mu zabránit. Další výjimečná postava vystupuje v povídce Zlatý brouk. Detektiv Legrand najde zlatého brouka, který ho náhodou zavede k velkému pokladu. Mezi další povídky tohoto typu patří ještě například Odcizený dopis.

Poe se věnoval také krátkým prózám. Ty ho proslavily zřejmě nejvíc. Jeho hrdinové zažívají vyhrocené pocity, psychický nátlak, vinu či smrt. Autor alegoricky píše o šílenství, násilí, úzkosti či agonii. Z podobných povídek zmíním Jámu a kyvadlo. Ta je popisem bezmoci bezejmenného muže, který se ocitl svázaný v temnotě. Netuší, kde je, proč a kdo ho tam vězní. Z celé situace víme jen to, že uprostřed jeho cely se nachází jáma, ze které vylézají krysy. Nad ním se později objeví pohybující se kyvadlo, které se nebezpečně přibližuje. Právě díky krysám se mu na poslední chvíli podaří rozvázat pouta. Kyvadlo ale najednou zastaví a zmizí. Mezitím se začnou hýbat stěny a muže neúprosně tlačí k jámě. Když už málem padá do jejích hlubin, omdlí a probudí se v řadách francouzské armády vstupující do Toleda.
Ve Zrádném srdci je vypravěčem hlavní postava, která tentokrát líčí svůj úkladný čin. Mladý pečovatel dostane nápad: chce se zbavit svého starého pacienta. O  půlnoci ho zabije, rozseká na části a uloží do podlahy v jeho ložnici. Další den k němu přichází tři komisaři vyšetřit křik z minulé noci. Vrah se ničeho nezalekne a provede muže po celém domě až do ložnice. Tam si sednou a on jim odpovídá na další otázky. Po chvíli jako by uslyšel tlukot srdce. Nejprve tomu nepřikládal význam, ale poté mu dochází, že je to odporné starcovo srdce. Stále slyší jen jeho tlukot, který ho nakonec přiměl, aby se sám od sebe komisařům přiznal.
Podobný ráz má i třetí známá Poeova próza Černý kocour. Zde se jedná o muže, který zabije svoji manželku a zazdí ji v domě. Při vyšetřování sebevědomě poklepe přímo na místo své skrýše a v tu chvíli ho prozradí neuvěřitelný jekot kocoura, který je zazděn s mrtvolou jeho ženy.

Edgar Allan Poe byl neuvěřitelným zjevem na literární scéně. Za svého života se nesetkal s velkým pochopením ani úspěchem svých prací. Žil bídně, měl své problémy a i kvůli tomu si mnozí mysleli, že jeho díla jsou jen výplodem opilecké fantazie, který nemá žádnou hodnotu. Poe psal v Americe v době, kdy později slavní spisovatelé ještě čekali na objevení nebo se narodili až s další generací. Ocenit ho dokázal snad jen francouzský kritik Charles Baudelaire. Jeho texty okamžitě překládal a tajuplnými symbolickými zpověďmi byl fascinován. Poe se dožil čtyřiceti let a i po své smrti byl očerňován. Až 20. století dokázalo dostatečně ocenit jeho přínos nových žánrů a literárních postupů. Na jeho detektivy například navázal Artur Conan Doyle svým Sherlockem Holmesem. Poe je také považován za jednoho ze zakladatelů žánru hororu, který se později stal velmi populárním nejen v literatuře.


Čtěte také:

Edgar Allan Poe nás postraší i z audioknihy Jáma a kyvadlo a jiné povídky