Soví zpěv Ivy Procházkové
- Dějiny literatury
- Vytvořeno 16. 9. 2009 2:10
- Autor: Hana Masaříková
Román popisuje osudy německých sourozenců – sedmnáctiletého Armina a osmileté Gézy, kteří při katastrofálních záplavách bojují nejen o holý život, ale také s vlastními citovými problémy. Jejich svět je utvářen normami doby, ve které žijí a která je poznamenána odcizeností a izolovaností. V technicky vyspělém světe informatiky, kde se může téměř vše naprogramovat, ve světě promyšleném do absurdity je stále více pociťována propast mezi racionálním pojetím světa a jeho emocionální rovinou. Sílí rozpor mezi životem předstíraným a autentickým, jedinečným a vypočitatelným. Rozpor zaznívá již v mottu knihy, která je věnována dceři Anně: „Od dětství nás učili zacházet s technikou./ Definovat své pocity./ Spoléhat na tým./ Racionálně řešit veškeré problémy./ Nikdo nám neřekl,/ že nejlepší způsob, jak osušíš slzy,/ je slíbat je,/ že nejjistější metoda, jak se zbavit strachu,/ je prožít ho,/ že jediná možnost, jak se dostat dál,/ je vydat se na cestu./ Naučili jsme se klást otázky./ Zapomněli jsme hledat odpovědi.“

Armin je spíše člověk senzitivní, introvertně založený, zatímco jeho extrovertní sestra Géza je společensky založená, přístupná a otevřená. Po matčině tragické smrti si Armin uvědomuje, jak hluboké bylo jejich vnitřní pouto. Svět rodinné pospolitosti chápe Iva Procházková v generačních vazbách, které nezůstávají něčím okrajovým. Takovou ústřední postavou je tady dědeček, který představuje toleranci a životní moudrost. Fyzická nepřítomnost rodičů v životě sourozenců má své důsledky a je doprovázena strachem a úzkostí. Od toho se odvíjí i název knihy, jenž obsahuje slova písničky, kterou si malá Rebeka složila, aby zahnala noční strach a samotu.
Autorka v této knize střídá funkční styly, postupy a formy. Text má formu dialogu, takže připomíná televizní nebo filmový scénář, je v něm využito videoklipových záběrů, které se překrývají nebo na sebe navazují. Neobvykle působí střídání obrazových střihů se záznamy připomínajícími internetové psaní, rozhlasové zprávy a počítačovou komunikaci. Nezvyklé jsou záznamy a poznámky, které evokují vědecký styl a jsou v kontrastu k běžným a banálním okamžikům. Kniha není členěna do kapitol, ale místo toho tu najdeme tučně vytištěné mezititulky, které text fázují a v nichž se děj jako by koncentruje. Zároveň také odkazují k mnoha žánrům a druhovým formám (např. k antiutopii, dobrodružnému románu, společenskému románu, biblickému textu, k odborné literatuře, k publicistickým útvarům, reklamě, k písním a příslovím, pohádce a bajce).
V textu jsou časté vtipy a nepravé hádanky, které vypráví osmiletá Géza a v nichž jsou obsaženy vážné otázky. Mnohdy se stávají přesným zrcadlením situací a vyjadřují absurditu, kterou člověk v daný moment pociťuje a které se brání. Soví zpěv se vyznačuje tím, že v něm autorka propojuje zdánlivě tradiční témata literatury pro děti a mládež s netradičním způsobem realizace. Hledat řešení, rychle se rozhodnout, nést odpovědnost za druhé, to jsou tradiční témata dospívání, obvyklá v mýtech a pohádkách. V Sovím zpěvu se k tomu přidružuje téma identity spojené s problémy civilizačních pastí v podobě informatiky, medializace a reklamy. Tyto motivy pak pronikají do motivů spojených se základními potřebami a hlavně s potřebou sounáležitosti a lásky, s potřebou komunikace v rodině a s přáteli.
Příběh je v Sovím zpěvu posunut do budoucnosti, ale začátek a konec je přesně datován. Vyprávění rámcuje Armiho vnitřní svět reflektovaný ve spánku, jako kdyby chtěla autorka naznačit, že hranice mezi realitou a snem není ostrá. V jeho snech se odráží prožitky, obavy a očekávání. Zrcadlí se v nich fyziologické potřeby, nespokojenost s vlastním postavením, úzkost, strach z něčeho, co ohrožuje bezpečí, touha už konečně spát
Iva Procházková vytvořila psychologicky propracované dílo, které dokládá, že hrdinství je relativní a cesta ke správnému rozhodnutí bývá často hodně těžká a bolestná.
Čtěte také:
Dětský svět Ivy Procházkové
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...