Zločinci vládnou světu

Grázlové tvoří zákony. Takového politika poznáte už na základní škole. Chová se jako malý nerudný kriminálník. Profesorka Pyčková porodila blonďatého mafiána a dala mu jméno Aleš. Když mu bylo 8 let, jel s námi na výlet. Tehdy jsem se choval jako zfetovaný homosexuál. Pyčková mě ignorovala, protože mě považovala za debila. Měl jsem svoji první psychózu a v jejím synovi jsem spatřoval Satana.

Jednou v noci jsem prováděl holotropní dýchání pod vlivem THC. Byla to dobrá travka. Pokaždé, když jsem byl zhulený, jsem měl pocit, že jsem génius a dokážu rozeznávat skutečnost. Ne všechno, co vidíme, je totiž pravdivé. Ustavičně setrváváme pod vlivem mnoha lží, manipulací a sugescí.
Spali jsme na pokoji pro 3. Mí kolegové na mě vyděšeně hleděli. Ten, co měl mozek v matematicko-fyzikálních tabulkách, masturboval. Chtěl jsem na záchod. Pyčková stála za dveřmi. Podezřívala mě ze sodomie. Nedokázala pochopit, že jsem jen docela obyčejný neškodný blázen. Chytla mě svojí drobnou rukou za koule, tvrdě je promáčkla a zavřeštěla:
„Hoď to do umyvadla, deviante!“

*
Její syn mi byl nesympatický. Měl modré oči a choval se jako nacista. Pomocí telekineze jsem se ho několikrát pokusil zabít. Ale bohužel, ani jednou mi to nevyšlo. Má vůle ke škodě budoucnosti lidstva selhala.
Už ani nevím, co jsme na tom výletě dělali. Pamatuju si akorát stromy a batoh plný lahváčů. Nacházel jsem se zrovna v manické fázi. Běhal jsem po hřebenech hor jako nějaký kamzík, pil radioaktivní prameny prýštící přímo ze země a toulal se chodbami hluboko v útrobách pohraničního opevnění. Zcela zřetelně jsem viděl, co je v běžném životě realita a co sen.
Aleš byl skutečný ďábel! Nevymýšlím si a klidně na to přísahám.

*
Po výletě jsem zašel za Pyčkovou a řekl jí:
„Tvůj syn je Satan. Měla bys pozvat exorcistu a vyřídit ho.“
Pyčková na mě hleděla jako z jara.
„Měrko, ty si vážně cvok!“ vykřikla a vtáhla mě k sobě do kabinetu. „Sundej si šaty,“ přikázala mi, „za ten tvůj psychický defekt může jistě nedostatek kvalitního sexu se ženou!“
Bylo mi sedmnáct a byl jsem ještě panic. To mě frustrovalo. A protože Pyčková byla vážně hezká, s radostí jsem ji poslechl. Naše milování bylo vášnivé, divoké a dočasně pravidelné. Kromě něj jsem školu zanedbával. Ani jsem se nevracel zbytečně domů. Ve Vápu jsem si našel squat. Byl to starý rozpadlý barák v jedné zapadlé uličce. Poddával jsem se tam halucinacím a paranoidním stavům, které někdy hraničily až s nepříčetností.
Pyčková nesla nelibě, že páchnu. Pozvala mě proto k sobě na návštěvu, abych se vykoupal. Byli bohatá rodina. Asi bych měl podotknout, že jako mladý kluk jsem upomínal svým vzhledem na dlouhovlasou mentálně anorektickou top modelku. Kdybych měl pochvu, klidně bych se mohl promenovat na molu a předvádět své dokonalé, heroinem nadopované, tělo. Ale protože jsem měl ptáka, byl jsem předurčen k tomu, abych se stal pouhým pitomým spisovatelem. Nelituju toho, psaní mě baví.

*
Ten ďábel tam byl taky. Pod nosem měl přilepený knírek á la Hitler. Zeptal jsem se Pyčkové, co to znamená. Chlácholivě se na mě usmála a poté mě informovala:
„Byla jsem s ním u kartářky. Velice schopná čarodějnice to je. A ta mi řekla, že Aleš je reinkarnací Stalina a čeká ho veliká budoucnost v parlamentu Anonymní republiky. No a Stalin Hitlera chorobně obdivoval, a tak se poslední dobou za něj převléká a své rasově nečisté spolužáky posílá slovně do plynu. Jednoho už dokonce vlastnoručně oběsil na lampě pouličního osvětlení. Nevím, jak to dokázal, ale dalo nám to s manželem velkou práci ututlat. Ještě, že máme takový majetek a konexe. To víš, něco takového se vždycky hodí. Tady je naprosto všechno o známostech. Bez nich se neobejdeš!“ odplivla si a představila mě svému starému.
Byl to fešák. Lascivně jsem na něj zamrkal a ani ne o 20 minut později jsem zažil svůj vůbec první pohlavní styk s chlapem. Bylo to něco příšerného a nikdy na to nezapomenu! Jedna věc si je na gaye hrát, druhá stránka je brutálním falem natržený konečník. Museli mě s ním odvézt do nemocnice. A tam jsem poznal Bobu.

*
Boba byla blonďatá a prsatá sestra. Zamilovala se do mě od prvního pohledu. Dokonce asistovala při mé operaci. Opatřili mě rajským plynem a nechali snít báječné sny plné nádhery a harmonie. Když jsem se probudil, oznámila mi Boba, že se k ní stěhuju. Neměl jsem pražádných námitek. Vždycky jsem toužil být příživník.
Bydlela v Konečníkově, což je od Vápu co by kamenem dohodil. Já pocházím z Valašské Tatranky, ale tenkrát mě tam nic netáhlo. To místo jsem měl spojené s několika málo bestiálními horory, které snad rozeberu někdy příště. Zachoval jsem se během nich hodně uboze a perverzně, ale to víte – drogy – ty z vás dokáží učinit zvíře. A vlastně ani žádné zvíře se nechová tak hnusně jako člověk pod vlivem narkotik.
Boba chtěla, abych byl intelektuál. Fascinoval ji a uhranul můj vzhled. V mé přítomnosti byla téměř permanentně vlhká. První den, co jsem u ní spal, mi dala udělat inteligenční test. Snadno jsem dosáhl nadprůměrného výsledku. Ale protože věděla, jaký neblahý mám vztah ke vzdělání, usoudila, že asi nejlepší mě bude na maturitu zhypnotizovat. Což mi vyhovovalo, aspoň jsem se nemusel učit.

*
Pyčková mě tak jako prve ignorovala a považovala za kreténa. Dokonce kvůli tomu odjela na rok do Belgie. Syna vzala samozřejmě s sebou. Psychóza v mé hlavě bujela. S Bobou jsme chodili do lesa. Sbírali jsme dymnivku dutou. Později muchomůrku červenou. A ještě o něco později lysohlávky. Ve skleníku jsme pěstovali trávu, od dealerů kupovali LSD s pervitinem. Byl jsem už tak mimo mísu běžného chápaní konvenční pseudoreality, že mi z toho začínalo hrabat. Však mi taky jednoho dne Boba s neuvěřitelně roztaženými zorničkami oznámila:
„Měrko, budeme muset do Kroměčížské cvokárny.“
„Myslíš?“ ubalil jsem si dvaceticentimetrový joint a stáhl ho na posezení.

*
Bylo mi to jedno. Posadili jsme se do motoráku a vyrazili. Na vrátnici jsme podepsali dobrovolný vstup. 6 neděl v kuse mi tam vyplachovali mozek. Když s tím skončili, vůbec jsem nechápal, která bije. Chudák Boba to nepřežila. Přehnali to s vysokým napětím při elektroléčbě. Pustili do ní nepřiměřeně voltů, až z ní zůstala jen hromádka popela. Dali mi veškeré její finanční prostředky, protože si mysleli, že jsem její manžel. Alespoň jsem měl z čeho prvních pár okamžiku žít. Hned za branou, když mě konečně pustili, mě zastavil kontrolor, namířil na mě pistoli a chtěl po mně, abych mu ukázal své úřední oprávnění k přijímání kyslíku. Samozřejmě jsem žádné neměl. Ale ty 2 stovky tantimů po Bobě mi stačily k tomu, abych ho zkorumpoval a on přimhouřil nade mnou své byrokratické oko.
Státní úředníci jsou prostě fajn nezištní lidé.