
Recenze: Nela Rywiková – Děti hněvu
- Vytvořeno 13. 8. 2016 1:00
- Autor: Jiří Lojín

Ostrava, přestože má statut třetího největšího města republiky, trochu se vymyká představě rušné a lidnaté metropole. Vždy byla a dosud je velmi specifická. Právě tam zasadila Nela Rywiková děj své druhé detektivky nazvané Děti hněvu.
Do ostravské čtvrti Přívoz autorka umístila i svou první knihu Dům číslo 6, velmi dobře využila zvláštní atmosféru chátrajících míst, které ovšem mají svou neopakovatelnou historii. Ta ovšem umírá a ustupuje novému. Můžeme hovořit o pokroku, ale také o nenávratné ztrátě. Tentokrát se čtenář dostane do prostředí stejně zbědovaného, obývaného feťáky, gamblery, prostitutkami a prostituty.
Tentokrát se ostravská policie dostává do pohotovosti po nálezu vycpané mrtvoly místního podnikatele a dvojice vyšetřovatelů Vejnar a Turková musí nalézt tajemného taxidermistu, i když se k nim dostane jeho vzkaz, že práci sice provedl, ale nevraždil.
Nela Rywiková do své detektivky zakomponovala i další motivy – propojení politiky a podnikatelského prostředí a, stejně jako v předchozí knize, změny, kterými ostravská čtvrt prošla během dvacátého století. Tentokrát jim věnuje výraznou vedlejší linii, která prochází druhou světovou válkou a poválečnými lety. Hrdinou tohoto vyprávění je chlapec, trpící za neexistující prohřešky svých rodičů. Připojení vedlejšího děje k hlavnímu je ovšem trochu vynucené a nefunkční. Mezi jednotlivými liniemi zeje zřetelná mezera, na několika místech ledabyle sestehovaná nápadnou nití.
Jednoznačným kladem detektivky Děti hněvu je sugestivně vykreslené prostředí. Nela Rywiková dokáže vnímat město v jeho celku, ale i detaily, jako jsou jednotlivé ulice, domy a lidé, kteří v nich bydlí. Pro někoho může představovat Přívoz jen špinavé a zanedbané místo, do nějž není radno se vydávat po setmění a snad ani za světla. Nele Rywikové se jeví jako živý organizmus, který má svou minulost a jeho obyvatelé nejsou jen feťáci bez výrazu, ale lidé se svými osudy, často velmi dramatickými. Stejně důležitá – jako vnímání a cítění – je schopnost zprostředkovat vše svému čtenáři, a to Nela Rywiková také umí.
Stejně jako v knize Dům číslo 6 používá autorka obecný jazyk, zdařilý přepis ostravštiny. Nezneužívá jej, tímto jazykem mluví jen některé postavy. V současné době, se hodně lidí odchyluje od místních jazykových mutací a vlivem sdělovacích prostředků se přiklání k zprůměrované formě mluvy (záměrně nepoužívám výrazu „spisovné“, k té má čeština ve sdělovacích prostředcích velmi daleko). Ostravština Nely Rywikové není parodií, jakou často slýcháme v zábavných pořadech. Autorka si ani nemusela dávat pozor na čistotu nářečí, protože jde o živý jazyk, který se neustále mění a vyvíjí a obsahuje mnohé odchylky.
Atmosféra místa v knize Děti hněvu je její největší devizou. Děj a zápletka už působí méně přesvědčivě. Odhlédnu-li od zmíněné naroubované druhé linie, pak mě nepřesvědčil motiv pachatele a vůbec už nevidím důvod pro složitou cestu, vedoucí k vycpání mrtvoly. Snad se autorka chtěla přiblížit oblíbeným severským detektivkám, v nich vždy musí být něco, co čtenáře šokuje a co mu má přivodit lehké zhoupnutí žaludku. Příliš to nekoresponduje s charakterem českých detektivek, které bývají poněkud decentnější. Samozřejmě to nemusíme brát jako dogma, ale i drastické momenty by měly mít svou logiku.
Děti hněvu je dobrá kniha, ale čtenář by se měl víc oddat atmosféře a v některých případech příliš nepřemýšlet nad pravděpodobností příběhu či otázkami koncepce literárního díla. V neposlední řadě by se mohl čtenář zamyslet, kolik míst, která měla zajímavou historii, v současné době musí ustupovat nové výstavbě, která už ztrácejí charakter bydlení pro lidi, ale stávají se developerskými projekty, určenými pro business.
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...