Eva Urbaníková – Stalo se mi všechno

Odcházím a už se nevrátím. Stalo se mi všechno. Že nemůže matka opustit svoje děti? Že se nemůže hrdinka rozhodnout k tak absurdnímu kroku? Kdo by dobrovolně odešel od svých dětí, ze své léta budované domácnosti? Nevíte? Odchází Katarína, hrdinka slovenského bestselleru roku 2008, které život vdechla spisovatelka Eva Urbaníková.

Katarína je zasloužilá matka dvou synů – Olivera a Erika, vzorně se stará o domácnost, chodí na kosmetické zákroky a na přání svého muže začíná působit jako šéfredaktorka bulvárního plátku. Dalo by se říci: dokonalá to žena.

Úvodní kapitola mi připomenula Kureishiho Intimitu, kde pro změnu odchází od rodiny muž. Odcházím a už se nevracím je tedy nosnou myšlenkou knihy. Bohužel v dalších kapitolách klesá příběh na úroveň prázdninového čtení. Dozvídám se, že si Katarína chvíli přivydělává jako pornoherečka, což mi lehce narušuje představu ušlápnuté a strádající ženy. Katarína je osobou plnou protikladů. Chvilkami nevím, zda ji litovat nebo nesnášet. Vlastně její výběr manžela odráží její dřívější konzumní životní styl. Manžel je úspěšný a tvrdě pracující manažer a Kataríně ukazuje jiný svět, svět cestování, restaurací, blahobytu. Po narození dětí se stává její život spořádaně stereotypním. Ambiciózní otec dává přednost průbojnějšímu synu Oliverovi, citlivějšího Erika spíše jen toleruje. Katarína trpí manželovým workoholismem, kterému klade za vinu manželovo citové ochladnutí.

Vztahy mezi postavami jsou vyloženě devastovány individualistickými rozhodnutími. Místy mi kniha připomíná také novelu Jako my všechny od Cathy Kelly, nebo lépe řečeno její stručnou verzi. Katarína svoji práci vlastně nemá ráda, odsuzuje schéma bulváru. Práci dělá jen kvůli svému muži. On jí ale otevřeně pohrdá a zesměšňuje ji – např. Kataríně připomíná pobyt v psychiatrické léčebně, znevažuje její přínos v domácnosti a rodině. Vlastně mám chvílemi pocit, že kromě dětí Katarínu miluje oddaně jen její pes Maxim. Naštěstí se Katarína setkává díky své práci s dalšími ženami – Vandou a dalšími. Kamarádky jsou životem zkoušené ženy, mají svoje trápení a zážitky. Katarína zjišťuje, že manželova únava nesouvisí ani tak s prací, jako s faktem, že má milenecký vztah s mladou (prsatou) studentkou. Tady Eva Urbaníková moc pěkně popisuje jakousi šablonu druhých a dalších vztahů a téma trpících slabých milenek. Katarína se snaží udržet rodinu pohromadě navzdory dále trvající nevěře manžela. Manžel slibuje a slibuje a nakonec odchází a vznáší poměrně velké finanční nároky. Mladá milenka něco stojí. Trefa do černého! Příběh pokračuje návratem pána domu, který ale nyní s Katarínou jedná s ledovou vypočítavostí. Vlastně jako by nebyla. Až teprve nyní, na konci příběhu, se mohu s hrdinkou ztotožnit, protože působí jako člověk. A pak Katarína udělá něco nečekaného, dá výpověď v práci a odchází od rodiny. Závěr působí skličujícím dojmem, jako kdyby se Katarína chtěla zabít. Nicméně řečeno to není.

Autorka zachycuje plytkost vztahů rodič – dítě v aktuálních souvislostech s až děsivou mrazivostí. Řekněme, že zachycuje krizi rodiny v populárním hávu. Není to hezký pohled. Jako když kouknu do hrníčku s čajem a na dně plave mrtvá masařka. S hrdinkou nějak nenacházím společnou řeč a její řešení problému považuji za zbabělé. Stalo se mi všechno přesto doporučuji ke čtení. Eva Urbaníková umí zajímavě popsat manželský trojúhelník a pocity zúčastněných. Smutné? Asi ano, ale realita pro 9 z 10 párů.


Román Stalo se mi všechno vydalo nakladatelství Motto.


Čtěte také:

Chceš byť šťastná? Tak buď! Aneb Eva "Evita" Urbaníková v rozhovoru pro Vašeliteratura.cz

Slovenský bestseller trhá i česká srdce