
Zdeněk Kotrlý – Klamorna
- Recenze
- Vytvořeno 5. 10. 2009 2:10
- Autor: Kamil Princ


Dílo mě překvapilo rozumovou hloubkou nenásilně rozdrobenou do koláže volného psychotického verše. Najdeme zde jak romantiku malebné krajiny Brd, tak plamenné vlastenectví, náboženské duchovno či oslavu rodiny a venkova. Zejména v druhé části (Klamorna) je láska k vlasti hodně patrná a nemůžeme si nepovšimnout hořkého neodpuštění Němcům a Rusům za okupaci naší malé země. Zároveň se pásmem sem tam mihne přízrak Antikrista, Satana, který představuje ztělesněné zlo, před kterým je třeba mít se na pozoru a neztrácet štít obezřetnosti.
V díle se setkáme nejen s novotvary a slovními hříčkami, ale čtení nám opepří občasné vulgarismy, které působí napůl rušivě a napůl jako zpestření a sérum proti jednotvárnosti. Přesto bych jich na autorově místě několik vypustil.
Formální stránkou poezie se vzhledem k charakteru díla zaobírat příliš nebudu. Dodržování literárních pravidel či složitá básnická pojmenování ani nebyla autorovým úmyslem. Čtenáře zaujme především obsah, který by se žádnou formou a normou okovat nenechal. V opačném případě by vznikl duchaprázdný paskvil.
Na tomto místě bych rád podotknul, že ač je pan Kotrlý vyučeným zedníkem a do důchodu byl zaměstnáván pouze v samých jednotvárných dělnických profesích, tak nás jeho slohové vyjadřování okouzlí celým spektrem nečekaných obratů, archaismů, onomatopoií a češtinářských krás vůbec. Nelze mu upřít ani znalost mnoha reálií a souvztažností.
Oproti tomu jsem se při pozdějším čtení nemohl ubránit pocitu stereotypu a prázdných významů únavně bezúčelných veršů. Postupem času může být čtenář poněkud unaven neustálým uvažováním, zda jsou věty opravdu nesmyslnou vystýlkou, či si nesprávně vyložil jejich význam a něco mu uteklo. Těžko zvážit, zda se to dá považovat za nedostatek, či nikoliv. Milovníky přímočaré a dogmaticky konkrétní epické poezie nikdo ke čtení Klamorny koneckonců nenutí. Nuže budiž.
Jak už jsem se zmínil výše, můžeme se navzdory absenci smyslu a logiky těšit na jakýž takýž příběh – což je velké plus tohoto díla. Myšlenka skloubit absurditu s epickým dějem se mi zamlouvá. Celé (pseudo)vypravování se točí okolo osobitého Hanuše (hlavní postava s autobiografickými prvky), vesnického pantáty Blažeje z vísky Skořice a jeho nejstarší dcery – rudovlasé Malvíny, kterou Hanuš v její panenské nevinnosti svede, takže se dočkáme i porce milostnosti a třešničkou erotična.
Nejvíce mi ovšem učaroval samotný závěr knihy, kdy Hanuš zachrání oběšence tím, že porazí strom, na kterém visí. Zachráněný se mu odvděčí rozhořčenou fackou a chudák Hanuš pak odklízí strom, aby nepřekážel v cestě vojenskému autu, pokud by tudy nějaké jelo. V tomto výsostném zakončení se skrývá náznak alegorie k okupaci a normalizaci, kterou autor na vlastní kůži zažil. Rovněž můžeme toto finále chápat jako trefnou kritiku lidského charakteru.
Co dodat na konec? Kotrlého Klamorna určitě není čtením úplně pro každého a rozhodně ji nemůžeme zařadit do současného poetického mainstreamu. Na její literární strávení je potřeba notná dávky bdělosti a občas i detektivní dedukce k rozkódování podprahového obsahu. Každopádně se jedná o hodně nadprůměrné dílo, se kterým jsem spokojen.
Ukázka z knihy:
Volala z polorozbité budky
od Rusy rozstříleného kostela
svatého Václava na Zderaze
(Gotickou střechu prokousaly
střely tanků z pomatení štábů)
Bydlela poblíž a odpojili jí telefon
Za diktatury (a okupace)
před ublížením umlkají tóny
i z obyčejných telefonů
Při opakovaném násilí a ničení
V tom zdvojení zla ve sluchátku slyšel
jak do mluvítka několikrát vzlykla
Posadil se na bednu u odklíčených dveří
a držel před sebou vzkaz:
Milý – nemohu zde dál žít
Za chvíli zákonně zavřou hranice
(Proč Tě to nezajímá?)
…
Levobočka – Viléma
Ti neumím dát
…
Čeština je nepřekonatelná
Tvé jméno nikdy nezapomenu
Hanuši – Hynku!
Neuhyň
Jarmila
Umí Brdy zdravě vyprostit obojetnost
z pout těla? Když zde nikdy doopravdy
dvouocasý český lev nezařval
a lesy skrývají jen vojenský prostor?
Nejmladší děcko se ptalo táty:
Budeme mít po obědě smrtzlinu?
Opět rozpršelo se (pošmurně)
šňůrky mrholení vytvářely uzounké udičky
pro oči spatřené v třpytce nevinné
Déšť je strunný nástroj
opřený při hraní o nebe
Koho poprosit o trylek?
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...