
Tak trošku jiný svět...
- Recenze
- Vytvořeno 9. 10. 2009 2:09
- Autor: Marta Šimečková


Příběh díky ich-formě působí skutečně autenticky, k čemuž napomáhá i fakt, že je zde použito retrospektivní vyprávění. Vypravěčka se vrací do dob svého dětství a nelehkého dospívání, kdy si uvědomuje, jak moc ji její rodina utiskuje. Otec je přísný a po své dceři vyžaduje dodržování tradic, ona však touží po svobodě a poznání toho, co se nachází vně hranic ortodoxního židovství. Ono slovo „tradice“ je v této knize skutečně důležitým pojmem – Reva naráží na tradice náboženské i na předsudky týkající se tradiční židovské rodiny, přátelství či náplně života. Ona jako rabínova dcera má zvlášť nelehký úděl, když musí procházet přísnou výchovou a mít jako neustálý vzor své slavné předky, kteří nikdy nezradili svou víru.
Již v úvodu je předesláno, jak se Reva se vším vyrovná. Útěk je pro ni nejlehčím řešením; ale je to to nejlepší východisko? Podobně jako mnoho dalších mladých – a světa neznalých – lidí i ona propadne kouzlu nevázané společnosti, která si dny krátí požíváním omamných látek a svíjením se v rozkoších. Dalo by se říci, že zde máme co dělat s dalším převyprávěním slavného podobenství o ztraceném synovi, který doplatí na své provinění se vůči otci. V tomto případě je pouze syn zaměněn za dceru...
„Experimentování s drogami a sexem začalo v Compagne Gardens (...) Byla jsem v pohodě a dostatečně uvolněná, abych se nechala osahávat jakoukoli cizí rukou. Členové skupiny byli nejmíň o pět let starší a já jsem jim záviděla jejich bezstarostný život. Láska, kterou jsem doma necítila, byla tady dostupná – s Petem a Robem a mnoha dalšími bezejmennými tvářemi. Neustále se balily jointy, šňupal se kokain a všechno se velkoryse sdílelo. Omámeně jsem posedávala, cítila jsem, že konečně někam patřím.“ (S. 45)
Většina příběhů tohoto typu končí tím, že se na závěr vše urovná a hlavní hrdina dojde štěstí. Zda se to podařilo i Revě Mannové, která se rozhodla od základů změnit svůj život odjezdem do Jeruzaléma a navrácením se ke staré víře, si můžete přečíst v románu Rabínova dcera. Doporučuji jej všem čtenářům, kteří uvítají strhující – a také překvapivě čtivou – výpověď mladé ženy, která se dosud marně snažila nalézt smysl svého života.
Knihu Rabínova dcera vydalo nakladatelství Jota.
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...