Rozhovory: Veronika Lieskovská

Vytvořeno 1. 8. 2016 1:00

Autor: Lucie Sigmundová

Ještě jednou jsme se vrátili k tvůrcům erotických povídek z projektu Odstíny neúspěchu. Po Jiřím Bendovi jsme si popovídali také s Veronikou Lieskovskou. Jak vidí produkci erotických textů a proč se učí terminologii sklářství?

Proč podle vás zažila erotická literatura takový boom? 

Já myslím, že ona nezažila boom. Spíš ta kombinace. To spojení klasické romantické erotiky s něčím navíc. Okořeněné tou bondáží, o které se nikdy veřejně nemluvilo. Stejně tak by bylo zajímavé, kdyby někdo napsal erotický román a otevřel tam téma obchodu s bílým masem. Nebo jakékoli úchylky. Nemyslím si, že erotika zažila boom. Protože erotických románů je plno. A dobrých.

Vás to na začátku oslovilo čím?

Mám kamarádku, která běžně nečte, a ona četla. Mě zajímalo, co četla. Zaujalo mě to, že E. L. James spojila to klasické ukňourané s něčím navíc, co to okořenilo.

Momentálně píšete?

Mám rozepsanou takovou delší věc. Nechci to ani nazývat román. A k tomu píšu takové kratší povídky, které dávám na internet. 

Víte, kolik lidí čte ty vaše práce? Tipla byste si?

To si tipovat nemusím, protože na stránkách je ukazatel, který ukáže, kolik lidí si ty moje povídky otevřelo. Já jsem to teď nějak nezkoumala.

Mě by totiž zajímalo, jestli pozorujete nějaký pokles nebo naopak nárůst zájmu o to, co píšete.

Na naší facebookové stránce je takový plynulý zájem. Pořád se přidávají noví uživatelé. Myslím, že na můj odkaz se tam posledně dívalo něco kolem devadesáti lidí.

Máte na to i nějaké ohlasy?

S ohledem na to, že obecně působím velmi konzervativně, to hodně lidí překvapuje. Tvrdí, že by to do mě neřekli, že budu psát zrovna tento žánr. Ono je to takový jednoduchý bezplatný koníček. Ale ten román… tu větší věc, kterou píšu, chci směřovat do mystery. Mě fascinuje žánr románového mystery, to tajemno a minulost, která se přesune do současnosti a ovlivní budoucnost. Ale nebude to až tak erotický román. I když tam budou nějaké zuřivější prvky erotického románu. 

A to, co teď píšete, chcete oficiálně vydat?

Ono to bude mít nějakých tři sta stran, takže tam už přemýšlím, že bych zkusila oslovit nějaké nakladatelství. Protože to si myslím, že už smysl má. Ale samozřejmě, budu si muset najít někoho, kdo bude mít pevné nervy a čas, aby si to přečetl. A něco mi k tomu řekl. Korektury a tak podobně. 

Jak to psaní u vás probíhá?

Já jsem na to šla postupně. Protože román, když má být uvěřitelný, tak si musíte zjistit věci o tom prostředí, o kterém jdete psát. To mně trvalo asi tři měsíce.

Z jakého to bude prostředí?

Z prostředí sklářství. Já mám popsaný diář a mám taky odkazy ve složce na počítači, kde je sklářská terminologie, která tam musí být použitá. Aby si člověk řekl, že to nezná. Aby to bylo uvěřitelné. Takže jsem musela zjistit všechno o sklářství, co mě zajímalo. A jedno nakladatelství mi řeklo na mou povídku, co je v knize, že je dobrá. Že kdyby byla rozpracovaná… Že mám pěkný styl psaní. Jediná připomínka tam byla ta, že se to odehrává v cizině. Takže... teď to bude psané tady u nás. Břeclavsko, Hodonínsko a kus Slovenska. Kdyby si to přečetl někdo, kdo náhodou dělal sklářskou školu, tak mi to uvěří, protože jsem doma.

Chodila jste i přímo někam do těch skláren?

Ne, já jsem si všechno vyhledala. V románu člověk nemusí psát vyloženě o odlití pod určitým tlakem a hodnotách. Tam prostě jde o obecnou věc.

Myslela jsem třeba nasát atmosféru.

To už bych moc nasávala. To už bych mohla odmaturovat. (smích)

Když ty svoje krátké erotické povídky srovnáte s jinou produkcí, řekla byste, že se v něčem odlišujete?

Já myslím, že ne. Píšu úplně běžně, tak jako kdokoli jiný, kdo píše erotické povídky. Jediné, v čem se odlišuju od jiných tvůrců, je to, že jsem konzervativní. Píšu jinak než například některé mé vrstevnice. Když jsem četla jiné povídky, připadalo mně, že jsou vulgární. Když píšu já, tak píšu tak… bylo mně řečeno, že vznešeně.

V čem je to psaní druhých vulgární?

Výběrem slov. Některé povídky, které občas čtu, jsou strašně jednoduché.  Například vím o autorce, která je stejně stará jako já, a když jsem si přečetla její povídku, tak mi přišlo, že to psala osmnáctiletá slečna, která se nemůže dočkat, až na to skočí. Pro mě je zarážející, jak je to jednoduché. Ale pro někoho jiného zas může být zarážející můj styl. Například mně bylo řečeno, že to píšu tak nadneseně, až to působí povrchně.

Myslíte, že tenhle typ knih a povídek překračuje nějaké hranice? Je něčím provokativní?

Vůbec ne. Mně to přijde normální a přirozené. Je to totéž, jako kdyby se mě někdo zeptal… na to samé o sexu jako takovém. Sex provozuje každý, stejně tak jako jí, pije a čte. Ne každý o tom sice píše, ale mně to přijde úplně normální. Autor povídek nebo románů s detektivní tématikou nemusí být nutně skrytým masovým vrahem, stejně tak autoři erotiky či romantické literatury nemusí být tak naivní nebo perverzní. Je to o tom, co komu sedne za styl. Dnes je to jeden typ žánru, za pět let to může být nějaký jiný.